Fenomenální československá sportovní gymnastka Věra Čáslavská se v roce 1968 po podepsání jednoho z dokumentů pražského jara ocitla v hledáčku tehdejší Státní bezpečnosti. Úkryt nalezla na chatě horské služby ve Vřesové studánce v Jeseníkách.
Věra Čáslavská se před olympiádou skryla v Jeseníkách. Chránila ji horská služba
11 minut
Věru Čáslavskou ukryla horská služba
„Pátrala po ní také NKVD,“ zavzpomínal bývalý náčelník Horské služby Jeseníky Zdeněk Zerzáň. Sovětská NKVD se zabývala především vnitřní bezpečností a spravovala věznice a pracovní tábory.
Právě náčelník horské služby sportovkyni pomáhal na sklonku šedesátých let minulého století ukrýt se ve Vřesové studánce na Šumpersku. Gymnastku znal přitom už z dřívějška. Seznámil se s ní jednou v Jeseníkách, když škrábala omrzlé sklo automobilu.
„Věra potřebovala schovat. Na to, že jí hrozí nebezpečí, upozornil nejprve jeden z tajemníků ÚV KSČ,“ dodal. Věra Čáslavská měla tehdy před posledním nominačním soustředěním, trénovala na olympiádu v Mexiku.
„Strávila zde několik dnů. Na hry se opravdu připravovala,“ podotkl Zdeněk Zerzáň s tím, že její trénink byl někdy osobitý. „Složila třeba hromadu koksu do sklepa,“ zavzpomínal.
Na Zdeňka Zerzáně se poté zaměřila StB. „Byl jsem v jejím hledáčku až do revoluce. Měl jsem problémy v zaměstnání,“ doplnil. Poměrně dlouhou dobu ho na místě držel jeho nadřízený u horské služby, který ho odmítal propustit. „Po jeho smrti už k tomu ale došlo,“ doplnil.
V Mexiku byla suverénně nejlepší
Na Letních olympijských hrách v roce 1968 Věra Čáslavská následně získala zlato za víceboj, přeskok, bradla a prostná, stříbro pak za kladinu a v družstvech. Stala se tak nejúspěšnější sportovkyní Her v Mexiku.
Během medailového ceremoniálu tak mohla vykonat protest, o kterém přemýšlela už před odjezdem z Prahy a který se nakonec výrazně zapsal do politických dějin sportu. Češka stála na nejvyšším stupínku vedle Rusky.
Nejdřív zazněla hymna Československa, poté Sovětského svazu. V tom okamžiku Čáslavská odvrátila hlavu, aby nemusela sledovat stoupající rudý prapor. Symbol vzdoru, kterým neporušila žádná olympijská pravidla, vešel do dějin jako „tichý protest“.
Nechci přeceňovat sílu symbolu. Ona nebyla příliš politicky uvažujícím člověkem, ale její chování politické bylo. Tím, že byla mladá, sportovkyně a dokázala předstihnout své soupeřky shodou okolností právě z těch zemí, které nám tehdy strašlivým způsobem zatápěly, tak byla v myslích lidí jakousi variantou proti chování našich politiků, kteří nevítězili.
Návrat do vlasti byl – navzdory situaci – triumfální. Politikům Svobodovi, Dubčekovi, Smrkovskému a Černíkovi věnovala odznáčky symbolizující její zlaté medaile a hlavně důvěru, kterou do nich národ vkládal. Po okupaci Československa však byla později označena za „nepřítele lidu“ a vyškrtnuta ze seznamu slavných sportovců země.
Sametová revoluce ji opět zastihla v Jeseníkách
Gymnastka odmítající se podvolit totalitnímu režimu musela zmizet z veřejného života. Naposledy se směla podívat za hranice v roce 1972, když společně s Emilem Zátopkem jeli na slavnostní ceremoniál olympijských her v Mnichově.
Koncem 70. let získala povolení vycestovat i s manželem a dětmi do Mexika, kde její popularita neuvadala. Dva roky se zde věnovali mladým sportovcům. Po návratu domů se její manželství rozpadlo.
Revoluce v roce 1989 zastihla Čáslavskou symbolicky opět v Jeseníkách, do revolučního dění se naplno zapojila po několika dnech. Po zvolení Václava Havla prezidentem Československé republiky se stala jeho poradkyní. Zemřela předloni ve věku 74 let.
GALERIE
Věra Čáslavská
