Jáchymov – Komunistické pracovní tábory a podmínky, ve kterých trpěli političtí vězni, si připomněli bývalí muklové v Jáchymově. Vzpomínali na to, čím komunistický režim zdůvodnil jejich internaci, na těžkou práci v dolech i smrtící třídění radioaktivních hornin v jáchymovské Věži smrti.
Do Jáchymova přicházeli lidé všemožného původu i věku – váleční hrdinové, živnostníci či vzpurní studenti. Leo Žídek v pracovním táboře skončil, když se – poté, co ho nepustili k maturitě – pokusil o útěk na Západ. „Dostal jsem osm let: Zima, hlad, špatné oblečení, nedostatečná strava a šikana,“ vzpomněl, do jakých podmínek se dostal.
Zástupci Konfederace politických vězňů na 26. jáchymovské pietě zdůraznili, že naši historii je potřeba si neustále připomínat. „Jak bylo snadné pomocí upravených zákonů likvidovat odpůrce režimu,“ podotkla v projevu předsedkyně konfederace Naděžda Kavalírová.
Oběti komunistického režimu v jáchymovských dolech pomáhaly s těžbou uranu pro Sovětský svaz. Nejnebezpečnější ale byla práce ve Věži smrti, kde muklové holýma rukama zpracovávali radioaktivní smolinec a rudu. „Byla vysoká 27 metrů, nahoru jezdil vrátek s vozíky. Když si na to vzpomenu, tak mi běhá mráz po zádech,“ poznamenal Zdeněk Kovařík, který ve věži strávil dva a půl roku.
Historická budova patří Konfederaci politických vězňů. Ta ale na údržbu nemá peníze. Ještě letos ji proto převezme Národní památkový ústav. Od prázdnin také bude možné putovat po naučné stezce Jáchymovské peklo. Na ní lidé uvidí některé tábory i podmínky, za jakých se těžil uran.
