Část dětského diagnostického ústavu na Svatém Kopečku u Olomouce mohou dostat zpět premonstrátky. O jednu z jeho budov požádaly v restituci. Nejvyšší soud v pátek zveřejnil rozhodnutí, podle kterého restituce jedné budovy nenaruší provoz celého ústavu. Zákon o církevních restitucích navíc podle soudu počítá s uzavřením nejméně desetileté nájemní smlouvy.
„Nejvyšší soud nepovažuje za přesvědčivý závěr odvolacího soudu, že kongregací nárokované nemovitosti tvoří s dalšími stavbami a pozemky nerozlučný celek, to znamená areál,“ řekl České televizi mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček s tím, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se v této kauze zabýval tím, jestli církve a náboženské společnosti mohou v restituci získat i objekty, které slouží veřejně prospěšným účelům. „Okolnost, že nemovitá věc je užívána jako školské zařízení, nevylučuje restituci. Nezbytná potřeba nadále užívat nemovitost k plnění takového úkolu je i v případě její restituce zachována po dobu deseti let nájemní smlouvou podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi,“ napsal předseda senátu Nejvyššího soudu Petr Kraus v odůvodnění rozhodnutí, proč premonstrátky mohou jednu z budov dětského diagnostického ústavu získat. O zbývající objekty neusilují.
Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi platí, že pokud stát nemovitost nezbytně potřebuje k plnění svých povinností, musí církev státu umožnit užívat ji ještě deset let po restituci za nájemné obvyklé v daném místě a čase.
Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch žalobce
Premonstrátkám na Svatém Kopečku u Olomouce původně patřily nemovitosti, které dnes tvoří areál dětského diagnostiského ústavu, střediska výchovné péče, základní školy a jídelny. Sestry tyto objekty užívaly až do roku 1958 ke zdravotnickým a duchovním účelům i ubytování. V roce 1958 tento areál případl státu.
Premonstrátky v rámci církevních restitucí požádaly dětský diagnostický ústav o vydání jedné budovy v roce 2013. Ústav jim nevyhověl, protože pro svou činnost potřebuje celý areál. Navíc se bránil tím, že v areálu od roku 1958 vyrostly další objekty – například prádelna – a pod některými pozemky jsou nově položeny plynové přípojky. Restituce byť jediné budovy by tak podle ústavu provoz areálu ztížila.
Zatímco olomoucký okresní soud dal v prvním kole za pravdu premonstrátkám a objekt jim vydal, odvolací Krajský soud v Ostravě se zastal diagnostického ústavu. Celý areál označil za jeden celek a žalobu premonstrátek zamítl. Nejvyšší soud tak v červnu rozhodoval o jejich dovolání a na svém webu nyní zveřejnil obsah rozhodnutí.
