Praha – Cestovat po Praze trolejbusem je dnes takřka nepředstavitelné – kam nejezdí metro a tramvaje, jezdí autobusy. Nebylo tomu tak vždy. Trolejbusy byly po téměř čtyři desetiletí běžnou součástí městské hromadné dopravy, mnohými byly milovanější než tramvaje a tím spíše než autobusy. Po dalších čtyřech desetiletích zbývají z pražských trolejbusů pouze exponáty v muzeu MHD a památníky na někdejší konečné na Orionce a v Šárecké ulici.
Praha byla první město v Československu, kde trolejbusy jezdily, ačkoli ještě před vznikem republiky existoval trolejbusový provoz ve Vysokých Tatrách – záhy však nahrazený sítí elektrických drah. První pražská trolejbusová trať byla v plném provozu od 28. srpna 1936, cestující jezdili novým dopravním prostředkem od střešovické vozovny, kde byl přestup z tramvají, do nově postavené vilové kolonie Baba. Velký vzestup trolejbusové dopravy přišel během druhé světové války, vzhledem k nedostatku ropy potřebné pro pohon autobusů byly upřednostněny tramvaje a zejména méně náročné trolejbusy.
Po válce rozvoj trolejbusové sítě pokračoval až do 50. let, potom se ale začala situace měnit. Stále větší význam začaly získávat městské autobusy, které před válkou sloužily spíše jako nouzový doplněk obsluhující ty čtvrti a zejména předměstí, kam zatím nevedly troleje.
Ačkoli poslední trolejbus projel Prahou 16. října 1972, jejich osud byl zpečetěn mnohem dříve. V roce 1958 byla otevřena poslední nová trať, šlo o manipulační spojnici z Hřebenky, kde končila trať ze Smíchova, do košířských dílen (poslední trať s osobní dopravou vedla z Vršovic k michelské vozovně, otevřena byla v roce 1955). Na počátku roku 1959 bylo v Praze 59 kilometrů trolejbusových tratí, po kterých jezdilo 11 linek. Potom začalo období jejich rušení.
Praga, Tatra, Škoda
Pražské elektrické podniky zadaly ve 30. letech zakázky na dodávku pilotních sérií trolejbusů třem velkým strojírnám. Do ulic tak vyjely malé počty vozů Praga TOT, Tatra T-86 i Škoda 1Tr. Ačkoli poslední uvedená značka se později stala monopolním dodavatelem trolejbusů pro celou východní Evropu, zprvu zaujalo elektrické podniky nejvíce vozidlo od Pragy. Vozů TOT nakonec jezdilo dvanáct, zatímco Tatra dodala šest svých T-86 a Škoda rovněž šest vozů typů 1Tr a 2Tr. Po válce se však situace změnila. Praga ze soutěže zcela vypadla, Škoda se začala soustředit na jiná města, kde vznikaly trolejbusové provozy jako pověstné houby po dešti. Symbolem trolejbusového provozu v Praze 50. let se tak stala Tatra T-400. Přes další dodávku několika desítek moderních vozů 8Tr od Škody v roce 1960 zůstal typ T-400 páteří městského provozu až do jeho konce. Oblíbená šestinápravová „tatrovka“ také provoz v noci na 16. října 1972 ukončila.
Rušení od roku 1959, oficiálně od roku 1963
První trolejbusová trať byla uzavřena již v roce 1959, jednalo se o nejstarší pražskou trolejbusovou trať Střešovice–Svatý Matěj (Baba). Doplatila zejména na svoji izolovanost – zatímco ostatní tratě tvořily vzájemně propojenou síť, nejstarší trasa zůstala osamocena. Současně bylo zrušeno několik plánovaných staveb nových tratí. Potom v roce 1960 bylo zrušeno spojení ze Smíchova do Velké Chuchle, které ovšem bylo zdůvodněno rekonstrukcí silnice I/4 (po jejím dokončení však už trať nebyla obnovena).
Klíčový byl rok 1963, kdy pražský národní výbor definitivně rozhodl o zrušení trolejbusového provozu ve městě během dalších deseti let. Paradoxně právě v tomto roce přepravily pražské trolejbusy historicky nejvíce cestujících – 48 milionů. Konečná vlna rušení trolejbusových tratí začala v roce 1965, kdy zanikly tratě na Proseku. Následoval zánik několika úseků v centru, na Vinohradech a Žižkově a na Pankráci, později zanikly tratě v jižní části města, v Jinonicích a nakonec přišly na řadu zbylé tratě na Smíchově a na Vinohradech.
Úplný konec přišel v noci z 15. na 16. října 1972. Celou neděli 15. října se konalo tzv. rozloučení s trolejbusy, pražské ulice byly plné fotografů, trolejbusy plné cestujících, kterým v hlavě znělo smutné „naposled“. Poslední pražský trolejbus zatáhl do vozovny zhruba v 1:15 v pondělí 16. října.
Konec – a nedokončený nový začátek
Nejčastěji uváděná příčina zrušení pražského trolejbusového provozu odpovídá tehdejší celoevropské tendenci, která se stavěla proti závislé trakci v povrchové MHD – na mnoha místech zanikly i tramvajové provozy, ostatně i Praha měla v 70. letech nakročeno tímto směrem. Příčinou byla levná ropa, která nahrávala autobusové dopravě. V Československu spjatém se Sovětským svazem byl provoz autobusů možná ještě výhodnější než v západních městech, v Praze na to doplatily trolejbusy. Po zrušení jejich provozu ovšem poukázalo Rudé právo i na další možný důvod – poruchovou infrastrukturu a její náročnou údržbu. Lze najít i další příčiny. „Byl to rozvoj města po roce 1968, kdy městské části obsluhovaly autobusy,“ uvedl vedoucí Muzea MHD Milan Pokorný.
Několikrát uvažovalo vedení města o stavbě nových trolejbusových tratí. Nejblíže tomu byla Praha na přelomu 80. a 90. let, kdy dokonce vznikl v dopravních podnicích nový útvar a noviny psaly, že se trolejbusy vrátí nejpozději v roce 1991. Nestalo se tak a dnes se v Praze o ničem podobném neuvažuje. Příčina je zřejmá – peníze. „Obnovení trolejbusové dopravy by si vyžádalo značné investice do vozidel, vozoven, opravárenských kapacit a infrastruktury (kabelové sítě, měnírny, vrchní vedení) a přínosy obnovení trolejbusové dopravy by tyto vysoké náklady nevyvážily,“ uvedl David Dohnal z dopravního podniku. Kdo se ale chce svézt trolejbusem, může se vydat do jiného města – v celé střední Evropě dodnes úspěšně existuje řada provozů, v Česku jezdí trolejbusy například v Brně, Ostravě, Chomutově nebo Českých Budějovicích, na Slovensku v Bratislavě, Banské Bystrici nebo Košicích, v Rakousku je možné svézt se trolejbusem v Salcburku.
