Olomouc – Už potřinácté se sešli na Bouzově milovníci balonového létání. Na dvoudenní akci Balony nad hradem dorazilo třiadvacet posádek z celé republiky, ale i ze Slovenska. Krajinu kolem nejznámějšího moravského hradu pozorovali piloti i pasažéři z výšky několika set metrů už brzo ráno při východu slunce.
Před startem se však musel připravit koš, roztáhnout plachta a vyzkoušet hořáky. Teprve poté se mohl začít pomalu nafukovat balon. Touto přípravou prošly všechny posádky, které se na Bouzov slétly již potřinácté. Zkušeným pilotům a jejich posádce trvá příprava před vzletem asi patnáct minut. „Když nejsou silné poryvy větru, tak je to jednoduché. Když ale fouká silný vítr, musí balon držet více lidí, aby předčasně neulétnul,“ svěřuje se pilot Lubomír Šmída.
Obvykle stoupají horkovzdušné balóny maximálně do výšky tisíc osm set metrů. Vyletět se dá ale i do šesti kilometrů. „V té výšce je vítr součástí vás i balonu. Rychlost nahoře může být i šedesát kilometrů v hodině, a přesto vůbec necítíte, že takovou rychlostí letíte,“ upozorňuje pilot Josef Doležel. „Přirovnal bych to k jízdě na kole. Je to dost pomalý pohyb, ale když balon vystoupá výš, tak je to prostě nádhera,“ přidává svůj bezprostřední postřeh účastník akce Martin Herman.
Přestože nemá balon volant nebo knipl, piloti ho ovládají s přehledem. Sledují především vítr, který v každé vrstvě fouká jiným směrem a také jinou rychlostí. Přesto si nemohou vynachválit krásnou přírodu a kouzelný výhled.
A jedna tradice na závěr: Létání balonem má letos již dvě stě třicet let. A protože král Ludvík XVI. rozhodl, že vznášet se mohou jen příslušníci šlechty, musí být posádka do šlechtického stavu pasována. Z tohoto důvodu se nováčci křtí ve jménu ohně, vody, země a větru.
