Kolem šedesáti lidí přišlo na návrší u Přerova uctít památku masakru karpatských Němců, které tu krátce po konci 2. světové války postříleli českoslovenští vojáci pod velením důstojníka Karola Pazúra. Kulkou do týlu zavraždili 265 lidí, převážně žen a dětí. Nejmladším bylo kolem šesti měsíců. Oběti jednoho z největších poválečných masakrů v zemi připomíná na místě nová pamětní deska s popisem hrůzných událostí, kterou na kopci zvaném Švédské šance u příležitosti 70. výročí tragédie instalovalo město.
Na kopec přišli především starší lidé, někteří byly pamětníky dnů, kdy se událost odehrála. Karpatské Němce, Slováky a slovenské Maďary zmasakrovali vojáci v polovině června 1945, kdy se přes Přerovsko vraceli zpět na Slovensko. Jejich vlaku si na nádraží v Přerově všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, kteří se vraceli z vojenské přehlídky v Praze, a nechali vyvléct z vagonů 120 žen, 71 mužů a 75 dětí. Masakr zorganizoval důstojník Karol Pazúr. Vojákům řekl, že v transportu jsou kolaboranti a příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva.
Početnou skupinu odvlekli na návrší Švédské šance u Horní Moštěnice a v noci z 18. na 19. června 1945 všechny postříleli. Oběti nic nespojovalo s jednotkami SS, byly pouze ve špatný čas na špatném místě. Před zastřelením kulkou do týlu se všichni museli svléct do spodního prádla a odevzdat cennosti.
Více o masakru na Švédských šancích čtěte zde.
Podle přerovského historika a bývalého ředitele Muzea Komenského Františka Hýbla, který se tragédii dlouhodobě věnuje, Pazúr sloužil v Hlinkových gardách a jeho bratr u zbraní SS. Hrůzným činem v Přerově chtěl dokázat svou nenávist k Němcům. Vojáci u Přerova pak podle Hýbla vraždili ze zištných důvodů, protože o karpatských Němcích se vědělo, že si s sebou vezou zlato, peníze a vkladní knížky.
Hlavní aktér tragédie Pazúr nakonec stanul před soudem. Nejprve dostal 7,5 let vězení, Nejvyšší vojenský soud v Praze mu v roce 1949 zvýšil trest na 20 let. V roce 1951 vězení opustil díky amnestii prezidenta Klementa Gottwalda.
