Praha - Usedlost Ladronka na Břevnově stojí uprostřed parku, kde za hezkého počasí jezdí na bruslích davy Pražanů. Místo láká i k procházkám a k řadě dalších sportů a je odtamtud hezký výhled na Prahu. Přitom samotná usedlost prošla v posledních dekádách poměrně bouřlivým vývojem. Už od 19. století chátrala a tento stav se ve 20. století jen zhoršoval. Nečekaný impuls dali rozpadající se budově v roce 1993 squatteři, kteří Ladronku obsadili. Pořádali tam koncerty a výstavy a, jak dnes říkají, chátrání snad trochu zpomalili. V roce 2000 ale úřady rozhodly, že squatteři musí pryč. Nápadů, co s objektem, bylo víc, ale nakonec zvítězila restaurace a zázemí pro rekreační areál v okolí.
První záznamy o Ladronce pocházejí z doby císaře Karla IV., který tam nechal zbudovat jeden z mnoha viničních lisů. Všude okolo se totiž ve 14. století rozprostíraly jím založené vinice. První ránu pak ale vinohrady na západním předpolí Prahy dostaly za husitských válek a další o 200 let později za třicetileté války. V té době místo vlastnil baron Švihovský a v roce 1688 prodal tehdejší polnosti a budovy generálu hraběti Filipu Ferdinandovi de Lacrone. Po něm dostala Ladronka jméno.
Hrabě z Ladronu, jak byl lidmi titulován, nechal vybudovat rozsáhlé panství, které sahalo z břevnovské pláně dolů, přes celý Smíchov až k dnešní Plzeňské ulici. Přitom dole v ulici Pod Kotlářkou stávala ještě druhá Ladronka - menší usedlost, připomíná archivářka Barbora Lašťovková, která je autorkou knihy Pražské usedlosti.
Pevnostní charakter získala Ladronka až za vlastnictví hraběte z Pettingu počátkem 18. století. Současný vzhled je dílem přestavby o sto let později, kdy usedlost patřila Břevnovskému klášteru. Ladronka 200 let fungovala jako populární zájezdní hostinec. Barbora Lašťovková uvedla, že hostinec dlouho prosperoval, protože ležel při říšské silnici s intenzivní dopravou. Navíc byl i při poutní cestě, která vedla z hradčanské Lorety do kláštera v Hájku u Unhoště.
Postupný úpadek zájezdního hostince na Ladronce ale začal v 19. století, kdy říšskou silnici přeložili a většina lidí začala z Prahy jezdit jinudy. Ladronka pak chátrala i ve století dvacátém, kdy tam postupně vznikly byty a zázemí podniku Sady, lesy, zahradnictví. Už v 50. letech musel být kvůli havarijnímu stavu zdemolován původní barokní zastřešený vjezd. A Ladronku nezachránil ani zápis mezi nemovité kulturní památky v roce 1964.
Squat jako naděje pro Ladronku?
Objekt dál chátral, až přišli na podzim roku 1993 squatteři - a usedlost začala znovu žít. Arnošt Novák, jeden z tehdejších obyvatel Ladronky, vzpomíná, že ve squatu vždy žilo asi 10-12 lidí, víc se jich tam nevešlo.
Squatteři tam pořádali koncerty, výstavy, přednášky nebo třeba dětské dny, a to vše jako nekomerční neziskové akce. Arnošt Novák vzpomíná, že usedlost tehdy měla velmi silný duch místa - takzvaný genius loci. „Myslím, že by nebýt tenkrát squatterů Ladronka dopadla mnohem hůř. Asi by chátrala, dopadla by jako Cibulka nebo jiné podobné statky, které jsou v katastrofálním stavu,“ uvedl Arnošt Novák.
Současně připomněl, že už v 90. letech se uvažovalo o možnosti vzniku luxusního hotel nebo sídla soukromé firmy. Squatterské období Ladronky skončilo v roce 2000, kdy úředníci rozhodli dosud legální obyvatele vystěhovat. Jeden z tehdejších squatterů Petr Dydovič argumentoval tím, že v Praze neexistovala žádná jiná kulturní centra tohoto typu, kde by si lidi zespoda dělali kulturu sami. „Nikdy jsme nežádali po magistrátu žádné granty, žádnou pomoc. Jediné, o co nám jde, abychom tady mohli zůstat,“ uvedl tehdy squatter Petr Dydovič.
Začátkem května letošního roku policie vyklidila druhou pražskou usedlost, kde squatteři pobývali - Cibulku. V prosinci 2014 potkal stejný osud žižkovskou Kliniku.
Obnova Ladronky zachovala původní charakter usedlosti
Když squat z Ladronky zmizel, nastoupila snaha o standardní využití usedlosti. Měl tam být hotel nebo sanatorium. Až později přišel nápad obnovit restauraci a vybudovat zázemí pro rekreační areál v okolí.
„Náš prvořadý zájem byl zachovat charakter dvora. Kdysi to byl zájezdní hostinec, pak se z toho stala usedlost. Obnovili jsme původní vjezdy, takže vnitřní prostor je už ze tří stran obslužitelný,“ uvedl spoluautor úprav Ladronky, architekt Oldřich Hájek. Dodal, že přístavba má „archetypální“ tvar a je použita sedlová střecha.
Právě v nové přístavbě teď funguje půjčovna sportovních potřeb včetně kolečkových bruslí. Díky proskleným stěnám se dosud uzavřený dvůr Ladronky stal vizuálně součástí okolního parku. Architekti vybudovali i terasu s lávkou, která ji spojuje se zázemím uvnitř. A později i skleník, kterým zvětšili kapacitu restaurace.
Před 4 lety vznikla vedle Ladronky hřiště na plážové sporty – na volejbal a na plážový fotbal. Lidi si tam mohou zahrát i bowling a disk golf. Cílem Prahy 6 bylo nejen vytvořit v parku okolo usedlosti možnosti pro rekreační sport, ale propojit ho s oborou Hvězda, vysvětlil architekt Oldřich Hájek.
Tradiční akcí, která na Ladronku láká davy Pražanů, bývají čarodějnice. Návštěvníci někdy zaplní i strž vedle Ladronky, která kdysi bývala opukovým lomem. Právě z tohoto kamene je usedlost z velké většiny postavena.
