Brno – Zřejmě posledním doškářem v Čechách je František Pavlica. Každé léto tráví ve strážnickém skanzenu a pomáhá zachovávat tamní stavby v té podobě, jakou měly před několika staletími.
Kyselé deště, nepřítel doškových střech
Pro Františka Pavlicu začíná práce na každé doškové střeše už na poli. Vymlátit obilí tak, aby se sláma nepoškodila, umí jenom starodávné stroje. A tak si jeden sám pořídil. Vojáci s ním dřív jezdili do prvomájových průvodů. „Důležité je, aby z mlátičky vyšla rovná sláma. Ta se potom musí vyčesat a zbavit plevele. Došek uděláme tak, že naplníme truhlík slámou, k tomu je potřeba udělat obříslo a tím přetočením se to stáhne. Z dobře uvázaného došku nesmí nic vyletět,“ předvádí názorně výrobu došku František Pavlica.
Jak si s nepoddajným materiálem poradit, se učil také tradičně. Všechny dovednosti odkoukal od svého mistra. Někdejší strážnický doškář pan Jegla mu svoje řemeslo předal, když už na střechy sám lézt nemohl. „Ta první střecha byla taková naše svatební cesta. Nejeli jsme nikam k moři, ale jeli jsme v červenci dělat doškovou střechu do skanzenu. Přitom jsme se na té střeše pěkně opálili. Povedlo se to hned napoprvé, protože do chalupy nesmí zatéct. Museli jsme to svázat tak, jak nás to naučil pan Jegla,“ vzpomíná František Pavlica.
Teď už má podobných doškových střech za sebou na osmdesát. Za svoji „slaměnou službu“ dostal od ministra kultury dokonce titul nositele lidových tradic. „Ta střecha má životnost tak dvacet let, potom se to otočí a děláme ji znovu, takže tuto střechu už jsme před dvaceti lety dělali. Dříve ty střechy vydržely déle, protože bylo lepší životní prostředí. Dnes to hodně ovlivňují i kyselé deště,“ dodává František Pavlica.
Ani po zbytek roku se František Pavlica starým řemeslům nevzdálí. Má malou litografickou dílnu, kde oživuje původní kamenotisk.
Poslední doškář v Čechách (zdroj: ČT24)