Prachatice - Přes 400 let starý, téměř 60metrový smrk - chlouba Boubínského pralesa. To byl Král smrků nebo-li Král Šumavy - obdivován četnými návštěvníky, kteří k němu přicházeli stezkou vedoucí do středu pralesa. Stál ve výšce 1000 metrů nad mořem – měřený obvod kmene 508 cm při průměru 162 cm, výška 57,6 m a objem necelých 30 m³, ve špici koruny byl vychýlen od osy o 11 metrů (pro srovnání výška Petřínské rozhledny je 60 metrů). Konec tohoto velikána zapříčinila vichřice ze 4. prosince 1970. Při pádu se vrchol natřikrát přerazil. Pád Krále smrků přispěl k uzavření jádra pralesa před veřejností. Tehdy už byl suchý – uschl v roce 1970. Ke stáří byl napaden václavkou a hniloba byla příčinou rozšíření kmene u paty.
Pozůstatky velikána je možné vidět na naučné stezce, která prochází národní přírodní rezervací Boubínský prales - samotný padlý rozkládající se kmen ale není ze stezky vidět, protože leží uvnitř uzavřené části a je obrostlý vegetací. Výřezy najdete v informačním středisku Lesů ČR v Zátoni, výřez z výšky 12 m pak v loveckém zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Za života stromu byly odebrány rouby a roste tak několik desítek jeho potomků.
Národní přírodní rezervace Boubínský prales je nejznámějším chráněným územím v Česku. Patří k nejstarším lesním rezervacím v Evropě. Neleží sice v šumavském národním parku, ale patří k nejnavštěvovanějším místům. V hlavní sezoně na vrchol Boubína vystoupá až 1 000 turistů za den. Láká je unikátní a lidmi nedotčená příroda.
Kolonizace započatá již ve 13. století spolu s rozvojem sklářství a dalším a dalším osídlováním, zejména v 17. - 18. stol., měla za následek postupnou přeměnu smíšených lesů na uměle zakládané smrkové porosty. Zbytky původních přirozených smíšených porostů a nepřístupných pralesů se zachovaly na úbočích Boubína a hřebene Pažení, ani tyto nebyly tehdy vhodné pro těžbu dřeva. V roce 1858 bylo v oblasti Boubína (vimperské panství) asi 3 500 ha pralesovitých lesů.
Národní rezervace Boubínský prales se rozkládá na jihovýchodním úpatí hory Boubín (1362 m) a vyhlášená byla již v roce 1858, nicméně oficiálního požehnání se jí dostalo až 31. prosince 1933. Hlavní zásluhu na tom má schwarzenberský hajný Josef John z Vimperka, který již v roce 1851 vybral a označil osm lesních ploch, kde byly nejlépe zachovány porosty původních hraničních hvozdů. Potom začal jednat s majitelem panství Johannem Adolfem II. Schwarzenbergem o možnosti zachovat původní stav porostů. Johann Adolf později opravdu zřídil jakousi soukromou přírodní rezervaci, jejíž výměra činila přibližně 150 hektarů.
V roce 1870 však silná vichřice zničila velkou část pralesa a zachováno zůstalo jen 47 hektarů z původní plochy. Postavení státní přírodní rezervace získal Boubínský prales v roce 1933 a v roce 1958 u příležitosti 100. výročí ochrany Boubína se plocha chráněného území rozšířila přibližně na současný stav, což činí více než 600 hektarů.
Boubínský prales leží v nadmořské výšce mezi 920 až 1110 metry a dnešní přesná rozloha se uvádí jako 666,41 ha. Po obvodu pralesa vede naučná stezka, měřící 4 km, s 8 zastávkami, kde lze získat informace o floře, fauně, podnebí či zvěři.
