Brno – Do vily Tugendhat se po více než sedmdesáti letech vrátily čtyři kusy původního nábytku. Pro funkcionalistický dům je navrhli architekt Ludwig Mies van der Rohe a Lilly Reichová. Podobné originální kusy jsou k vidění například v Muzeu moderního umění v New Yorku. Město Brno za památkově chráněný nábytek zaplatilo 275 tisíc eur, tedy více než sedm milionů korun.
Jako za Tugendhatů. Do vily se vrátil původní nábytek
Příborník, bílá lakovaná lavice, která stávala před onyxovou stěnou, kávový stolek a známé červené křeslo. Originální designový nábytek z roku 1930 se dnes vrátil do vily Tugendhat. Kolekci darem doplní stolička Barcelona, kterou od soukromého sběratele dostali dědicové Grety a Fritze Tugendhatových. „Stav nábytku odpovídá jeho stáří, takže bude vyžadovat určitý restaurátorský zásah,“ potvrdil ředitel Muzea města Brna Pavel Ciprian.
Praktické vybavení domácnosti, které používala rodina Tugendhatových, se během let stalo muzejním kouskem a řadí se k ikonám světového designu 20. století. I proto muselo Brno při nákupu nábytku sáhnout hluboko do kapsy. „Kupní cena je 275 tisíc eur. Finanční pomoc přislíbilo jak partnerské město Vídeň, tak ministerstvo kultury, které Brno odkázalo na dotaci,“ uvedl mluvčí brněnského magistrátu Pavel Žára. Žádost o dotaci zatím ministerstvo projednává.
GALERIE
videogallery_472996
Ztracený a objevený
Nábytek pro vilu Tugendhat navrhl přímo její architekt Ludwig Mies van der Rohe se svou spolupracovnicí Lilly Reichovou. Když musela židovská rodina Tugendhatových uprchnout před nastupujícím nacistickým nebezpečím, vzala si část nábytku v roce 1938 s sebou do Švýcarska. Další nábytek z vily zmizel během druhé světové války.
Čtyři zmíněné kusy nábytku v šedesátých letech objevil a získal brněnský architekt Jan Dvořák. Veřejnosti ho představil na výstavě v Domě umění, později celý soubor zakoupila a vystavila Moravská galerie v Brně. Do majetku dědiců Grety a Fritze Tugendhatových se kolekce vrátila v roce 2006 v rámci restitucí. Nábytek byl ale prohlášen movitou kulturní památkou a jako takový nesměl opustit Českou republiku, proto jej dál spravovala Moravská galerie. „Ve vile ho zatím zastupovaly přesné repliky, které byly součástí památkové obnovy vily v letech 2010 až 2012,“ řekl Ciprian.
„Všechny čtyři kusy nábytku mají perfektní design, jsou svojí strukturou unikátní a Mies van der Rohe je umístil do vily jako jedinečné kusy nábytku.“
Daniela Hammer-Tugendhat, nejmladší dcera původních majitelů
Nyní se nábytek po více než sedmdesáti letech vrátí do míst, pro která byl navržen. „Existuje fotodokumentace interiéru vily z doby, kdy ji obývala rodina Tugendhatových, a je možné naprosto přesně určit, kde jaký kus nábytku stál,“ uzavřel Ciprian. Na návrat ztracených kousků do jejich domova se dnes přijela podívat i nejmladší dcera původních majitelů vily Daniela Hammer-Tugendhat.
Křeslo z pružící trubkové oceli s červeným čalouněním připevněným koženými popruhy s přezkami. Návrh Ludwig Mies van der Rohe (1931).
Křeslo s červeným čalouněním (Ludwig Mies van der Rohe, 1931)
Stolek z pásové oceli se skleněnou deskou. Návrh Ludwig Mies van der Rohe (1930).
Stolek z pásové oceli (Ludwig Mies van der Rohe, 1930)
Lavice z bíle lakovaného dřeva. Návrh Ludwig Mies van der Rohe (1930).
Lavice z bíle lakovaného dřeva (Ludwig Mies van der Rohe, 1930)
Příborník (buffet) z bíle lakovaného dřeva s nosnými ocelovými trubkami a se skleněnými posuvnými dvířky. Návrh Lilly Reichová (1930).
Příborník z bíle lakovaného dřeva (Lilly Reichová, 1930)
Vila Tugendhat
Dům manželů Grety a Frizte Tugendhatových byl postaven v letech 1929-1930 v Brně - Černých Polích. Projektováním domu byl pověřen jeden z nejvýznamnějších evropských architektů té doby Ludwig Mies van der Rohe. Čistá, funkcionalistická stavba byla nesmírně luxusní: v obývacím pokoji je známá onyxová stěna, dům měl vlastní sklady, fotokomoru i kotelnu. Některá okna šlo stáhnout dolů a propojit tak dům se zahradou, která byla součástí architektonického návrhu. V roce 1938 manželé Tugendhatovi před nacisty emigrovali do Švýcarska. Během války byl dům zabaven gestapem a při osvobozování Brna byl poničen. V roce 2001 byla vila zapsána na seznam UNESCO, na jaře 2012 se po rekonstrukci za 156 milionů korun znovu otevřela veřejnosti jako muzeum.