Karel Brabec šel v roce 1957 poprvé k volbám, za plentou ale volební lístek škrtnul. Všechny kandidáty neodmítl z politického, ale náboženského důvodu. Kvůli tomu ho vyloučili ze školy a poslali na vojnu, což coby svědek Jehovův odmítl rovněž. Za trest skončil ve vězení, kde mu v nejtěžších situacích pomáhala víra a myšlenky na jeho snoubenku, která na něj roky čekala.
Dvakrát odmítl povinnou vojenskou službu a dvakrát se ocitl ve vězení. Karlu Brabcovi pomáhala těžké chvíle překonat víra
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
„K volbám jsem jít nechtěl. Ale když jsem musel, tak jsem to za plentou přeškrtal,“ vzpomíná Karel Brabec na své vzdorovité hlasování v roce 1957.
Komunisté z jihomoravských Želešic nesouhlasnou volbu udali na krajský výbor KSČ a začalo vyšetřování. „Přiznal jsem, že jsem to přeškrtal, protože jsem se rozhodl, že podle Bible patří vládnutí na zemi Ježíši Kristu – a já to respektuju,“ říká Karel Brabec.
Mladíka za trest vyloučili ze všech středních škol v zemi, i když se porušení zákona a předpisů nedopustil. „Volby jsou tajné a plenta je tam na to, že tam každý může jít a volit, jak chce, podle oficiálního zákona,“ říká pamětník.
Posléze dostal povolávací rozkaz, jenže víra na vojnu nastoupit nedovolila. „Řekl jsem, že jsem svědek Jehovův, že nepřevezmu uniformu, nesložím přísahu a nepřevezmu zbraň. Nemůžu. Nemůžu, protože to nedovolují boží zákony,“ vzpomíná Karel Brabec.
Paměťová stopa: Karel Brabec (zdroj: ČT24)
Za odpírání vojenské služby skončil před soudem, kde si vyslechl rozsudek dva roky vězení. Podmínky se ale během pár dní změnily a Karel Brabec byl volný – Československo totiž zažívalo dílčí politické tání.
„Zemřel prezident Zápotocký, nastupoval Novotný a uděloval amnestii. Amnestií se mi zastavilo trestní řízení, protože ještě rozsudek nenabyl práva moci. Ve věznici mě oblíkli, vrátili mi civilní oblečení a poslali mě zpátky k útvaru. Samotného, bez eskorty. Tam se mě zeptali, jestli jsem se rozmyslel, a já odpověděl, že ne,“ popisuje pamětník.
Podruhé před stejným soudním senátem
Před totožným soudním senátem tak skončil po pár dnech znovu. „Dostal jsem tři roky, protože jsem byl nebezpečný recidivista a opakoval jsem trestný čin,“ směje se pamětník.
Na tehdejší, místy až absurdní události se dívá s humorem a nad věcí se snažil zůstat i před lety. Tím spíš, když byl v té době čerstvě zasnoubený. Svoji budoucí ženu Rusalku znal necelého půl roku.
„Ptal jsem se jí, jestli na mě bude čekat, ona řekla, že bude. Brečeli jsme oba, když jsme se loučili, ale nedalo se nic dělat. Každé tři měsíce za mnou jezdila na návštěvu na jednu hodinu,“ vzpomíná Karel Brabec.
Svatební fotografie manželů Brabcových
Bibli měl i ve vězení a učil se ji nazpaměť
Díky pevné víře společně zvládli odloučení a on i pobyt ve vězení. Prošel si tmavým dolem ve Rtyni, dostal se i do obávané věznice v Opavě. „To byla věznice s přísným režimem, tam byli takzvaní státní vězni odsouzení za velezradu, špionáž. Byli tam chlapi z bývalého ministerstva vnitra. Bibli jsme měli, mohli jsme si z ní číst a učili jsme se texty nazpaměť, kdybychom se octli někde, kde Bible není,“ vzpomíná.
Právě Bible mu pomohla v mnoha vypjatých situacích, ve vězení v Libkovicích i v Karviné. Měl svou víru, na kterou se mohl vždycky spolehnout. A často dodával sílu i ostatním. Na svobodu ho po dvou a půl letech dostala opět amnestie, tentokrát udělal prezident Antonín Novotný vstřícné gesto vůči odpůrcům režimu po vzoru tehdejšího sovětského vůdce Nikity Chruščova.
Na 15. výročí osvobození Československa mohly věznice opustit tisíce politických vězňů. Snoubenka Rusalka na Karla Brabce počkala. „Překážky, které jsem musel zdolávat, jsem zdolal díky víře. Nevěděl jsem, jak to dopadne, ale věděl jsem, že je moje stanovisko správné,“ uzavírá své vyprávění pamětník.