Psí útulek v Borovnu na jižním Plzeňsku je v Česku jediný, kam můžou laboratoře posílat psy, na kterých dělaly pokusy a různá testování. Právě bígl je pro to z různých důvodů vhodné plemeno. Za uplynulých pět let našel útulek díky adopci druhou šanci na život pro 150 těchto psů.
„Bígl je středně veliký pes, je to poměrně zdravé plemeno, neagresivní k lidem, takže to bych řekla, že jsou nejzásadnější důvody, proč je bohužel používán jako laboratorní pes,“ vysvětlila předsedkyně útulku U Františka Andrea Gašparec.
Tento útulek je v Česku jediný, který může oficiálně laboratorní psy přijímat. Teď mají kotce úplně plné. Jenom loni se jich k nim dostalo pětapadesát, vůbec nejvíc od chvíle, kdy se jim na předávání vyřazených psů podařilo s ministerstvem a laboratořemi domluvit.
„Pejskové jsou v podstatě pětiletí, neumí nic. Nejsou socializovaní, takže jsou na úrovni štěněte,“ uvedla ošetřovatelka Alena Holá.
S obtížemi, které to může přinést, se svěřil Milan Tymkiv. S výchovou laboratorního Heřmana mu pomohla fena Zuzana, kterou měl doma ještě před adopcí. Heřman po ní všechno opakoval. Až do chvíle, kdy ho napadla. „V ten okamžik se vrátil o tři roky nazpátek, normálně on nevyšel schody. Já jsem si myslel, že je hotovo. Pes je vycvičený, vychovaný, poslouchá, ale všechno padlo během deseti vteřin,“ sdělil muž.
Nízká úroveň „vývoje“ Heřmana má ale prý i pozitiva. „O to víc mně připadá, že mě má rád. On je takový vděčnější,“ říká Tymkiv.
