Domažlice - V Domažlicích začak jeden z nejstarších folkloristických festivalů v Česku - Chodské slavnosti. Každoročně přivítají stovky účinkujících - jak místní národopisné hudební a taneční soubory, tak i soubory z jiných částí republiky a ze zahraničí. Česká televize je hlavní mediální partner celé akce.
Hlavní program se odehrává na pěti scénách a skládá se z více než 20 různých režijně zpracovaných pořadů. A na co se lidé kromě spousty pestrých krojů mohou těšit? Na chodské dudy či tradičné chodské koláče. „České dudy jsou na rozdíl od těch skotských, které byly používány jako vojenský nástroj, zpěvné. Jsou laděné do durové tóniny, písničky jsou tak většinou veselé a zpívají o radostech života,“ přiblížil Kamil Jindřich z městského kulturního střediska v Domažlicích. Zajímavým zpestřením je velký staročeský jarmark v historickém centru města.
Vstup na všechny pořady v rámci hlavního programu je zdarma.
První slavnosti se konaly už v roce 1955. V současnosti jim je věnován vždy víkend po 10. srpnu a je už tradičně spojován s domažlickou Vavřineckou poutí.
Kroj je na Chodsku součástí života lidí
Chodsko je jedna z posledních oblastí v ČR, kde je stále kroj součástí života lidí, i když denně jej nosí už jen pár lidí. „U nás v Postřekově jsou to jen tři tety, ale když je bál nebo když se jde do kostelíčka, je jich víc,“ uvedla Marie Langová z Postřekova. Jako jedna z mála žen v okolí stále šije lidové kroje. Před slavnostmi tak má plné ruce práce.
Zatímco Chodové mají ještě často kroje vlastní, jejichž jednotlivé části mnohdy uchovávají po generace, o kroje stojí lidé z okolí i třeba z Prahy. Před slavnostmi tak Langová nejen šije kroje a jejich části, ale také kroje zájemcům půjčuje. „Zájem je velký. Máme skoro prázdno a ještě došíváme,“ řekla Langová. V postřekovské půjčovně je asi stovka krojů, na slavnosti se jich půjčí desítky.
Než se před Chodskými slavnostmi či před tradiční poutní mší na vrchu Vavřinec chodské ženy do kroje obléknou, zabere to nemálo času. Rukávce, ženský kroj, kterému se na horním Chodsku říká podle pevně naškrobených rukávů košile, si jeho nositelka navíc většinou nedokáže obléknout bez pomoci. Rukávy jsou tak pevně škrobené pšeničným nebo kukuřičným škrobem, že dokud se na závěr oblékání neohrnou a pevně neuvážou, mnoho pohybu pažím nedovolují.
„Někdy máme na rukou i modřiny,“ poznamenala Monika Kreuzová z Postřekova. I tak na kroj nedá dopustit. „Kroj je pro mě nejlepší oblečení, protože všechno schová, je veselý, má krásné barvy, je to rodinná tradice a srdeční záležitost. Cítím i povinnost, když jsem z Chodska, tak bych měla něco posílat dál, aby se to nezapomínalo,“ řekla dívka.
Některé kroje se uchovávají desítky let
K ženskému kroji patří ještě vyšívaná šněrovačka z černého sametu, sukně, na ní pestrá brokátová zástěra fěrtuch a do pasu dlouhý pantl - vyšívaná stuha zavázaná vzadu na mašli. Přes ramena si ženy aranžují kašmírový květovaný šátek s třásněmi a ozdobí jej broží.
Vyrobit nový kroj zabere Langové několik dní práce, na Chodsku se ale stále také přešívají, upravují a „recyklují“ i desetiletí staré kroje a jejich části. Dnešní lidé jsou totiž větší než generace babiček a dochované staré kroje tak potřebují upravit.
