Když se kácí les, létají třísky. Je škoda, když to platí i o svátcích, které bychom se možná měli spíše naučit slavit jinak a lépe než je šmahem zavrhovat. Ovšem dostane-li něco (nebo někdo) celonárodní nálepku něčeho negativního, zapadne do zamčeného šuplíku se zahozeným klíčem.
Mezi takové svátky patří u nás Mezinárodní den žen. Schválně vypisuji celý název. Zkratek máme habaděj, ale nejvíce těch, které jsou skutečně či v našich představách spojené s politikou. Od jisté revoluce, která se kvůli kalendáři jaksi opožďuje, přes bezpečnostní složky, politické strany tehdy i dnes, úřady, výbory… až po svátky z dob komunismu (pardon, toho jsme nikdy nedosáhli, takže socialismu – tuhle jsem to vysvětlovala mladému nepamětníkovi ze vzdálené země a pochopil to kupodivu rychleji než mnozí z nás za půlku života.) Kolik už je dnes těch, kteří to vyslovují celé? MDŽ, Emdéžet – a hotovo.
Jsme jedni z mála. A zdaleka nejde o to, v důsledku čeho je 8. březen Mezinárodním dnem žen, ale o jeho dnešní podobu. V Turecku je důvodem i způsobem, jak vydělat – slevy všude a na všechno, akce, výprodeje, ke Dni žen koupíte se slevou i třeba pánský oblek, zkrátka naprosto cokoli. Nemusí to být pro ženu, ale třeba ji potěší, když to kolem sebe uvidí – nebo když to bude moci sama koupit za méně peněz pro někoho jiného.
V Bulharsku si samozřejmě nikdo, kdo může, nenechá výdělek ujít, lze-li jej spojit s čímkoli – tedy i s tímto svátkem. Hotely nabízejí pobytové balíčky se slavnostní večeří v ceně, k tomu třeba saunu, wellness, masáže nebo manikúru pro ženy zdarma. Prodávají se zájezdy do romantických destinací jako na sv. Valentýna. Děti ve školkách maminkám vyrábějí milé dárečky, učí se písničky a básničky. Tyto věci už nikoho moc nepřekvapují, jsou známé už léta. Přesto potěší. Přijdete do obchodu a dostanete květinu (tedy jste-li žena). U jistého mobilního operátora dokonce kytici tulipánů. Jste-li studentka nebo školačka, čeká vás příjemné překvapení od spolužáků. Od kolegů v práci je to samozřejmost. Slaví se i jen v dámské společnosti, aby si „holky užily“. Televizní moderátoři přejí „těm, kdo slaví“. Objevují se nabídky večírků pro nezadané obou pohlaví, některé i s omezením věku, například od 45 let výše. Ulicemi chodí muži s květinami, zejména odpoledne a večer, což den přirozeně zpříjemňuje – lidé se chystají něco slavit, být k sobě milí a těší se na to. Není to hurá akce jako kdysi, neslaví každý, ale tím lépe – každý má právo volby. Bez nálepek.
Pořádají se i zcela netradiční akce, které pobaví a dlouho se pamatují. Na začátku loňského března se objevila zpráva, že v centru Varny budou 8. března v pravé poledne muži ve věku 18 do 65 let nabízet sex „v akci“ zadarmo. Přesněji, Strana bulharských mužů. Oslavenkyně si je směly odvést maximálně na hodinu, aby si jich stihlo užít neobvyklé nabídky co nejvíce. Samozřejmě toho byla plná média – a zvědavost stoupala. V chladném počasí toho dne stál na místě předseda strany v kabátu, držel velkou ceduli s blahopřáním a vysvětlením, o co se jedná. Kolem něj 5 mladíků od 18 do 34 let v trenkách, s úsměvem na tváři a husí kůží. Nevím, nakolik jim byla poskytnuta příležitost k sexuálním hrátkám, ale povedlo se jim všechny skutečně pobavit.
Letos se ironickou shodou okolností na MDŽ do města Stara Zagora tradičně sjeli Romové-klempíři na každoroční trh s nevěstami. Mladí se tam navzájem vyhlédnou (pokud se neznají
z dřívějška a nečekají jen na tuto příležitost) a v následujících dnech vše domlouvají už jejich rodiče. Dopadne-li vyjednávání dobře, zaplatí rodina ženicha rodině nevěsty dohodnutou částku mezi 1 000 a 40 000 leva (tj. 500 a 20 000 eur) a mladí mohou být svoji. Pokud však něco obchod zmaří a pár chce přesto mermomocí zůstat pohromadě, musí prchnout, což ale sníží cenu nevěsty o polovinu. Ale dnešní sumy se prý nemohou srovnávat s těmi před
krizí.
Oproti tomu zcela v duchu naší doby šel Sofií pochod proti násilí na ženách, ve kterém muži obutí do dámských lodiček a ženy s boxerskými rukavicemi na rukou nesli hesla typu „Ne je také odpověď“, „Ujdi kilometr v jejích botách“, „Násilí je neomluvitelné“. Usměvavý protest proti existenci vážného problému se neobešel bez diskusí o právech žen a jejich postavení ve společnosti, ale ani bez humorného konce, kdy muži na podpatcích závodili v běhu, a kdo si neublížil a byl nejlepší, dostal cenu.
I v Bulharsku existují spory o to, je-li dobré tento den slavit a není-li lepší si žen vážit každý boží den (což se samozřejmě navzájem vůbec nevylučuje), přesto je MDŽ celkem oblíbeným svátkem. Možná i proto, že je škoda zbavovat se svátků, které máme rádi a které těší naše blízké. V ten den dostávám hodně blahopřání – od rodiny, od známých i přátel, žen i mužů. A ráda gratuluji těm, které mám ráda, protože vím, že je tím potěším. To je přece nejdůležitější.
