Ze zápisníku katarského dročkaře

V práci míváme občas k obědu Guláš pražského dročkaře. Nesmějte se, musíme to jíst. Tenhle bizarní název si vykladám jako štiplavý odkaz na klasický eurovývar ze štaflu na Staromáku řidiče v teplácích s třemi pruhy (jejich značka podlehla autocenzuře). Své know-how ale mají i v Dauhá, které je taxikáři přímo zavaleno. Nečekají, až na ně mávnete, ale berou iniciativu s volantem do svých rukou. Troubí na vás, blikají světly, v klidu přejedou v hustém provozu čtyři pruhy (případně minimálně dva z nich zablokují) nebo alespoň všemožně gestikulují, abyste nasedli právě k nim.

Zapomeňte na hotelové taxi, nástupní cena tam začiná někde na pětinásobku. Když si ale v Dauhá stopnete běžné, tyrkysově zbarvené auto, jsou - vyjma mnoha vyklidněných, ale velmi profesionálních pohodářů s automatickou převodovkou a hip-hopovými megamixy - minimálně dva způsoby, jak se nechat lehce okrást. Klasické turbo, což je malé, před okem zákazníka skryté tlačítko, jímž řidič manuálně přidává zdánlivě odjetou částku na taxametru. Druhý pak samotný taxametr, který při nástupu, pokud si neřeknete, prostě nezapnou a na konci vybalí cifru, která se blíží obnosu v krabici s vínem.

A pokud máte štěstí jako já, nabídne se vám řidič přímo na ulici. Když jsem mu kývl, myslel jsem, že půjdeme k jeho autu sotva pár metrů. Musel jsem s ním ale přeběhnout celou dálnici (kdy mi v hlavě běželo, zda si mě nespletl s kunčaftem jiného ražení a nejedeme náhodou do uličky lásky) a ještě usmlouvat cenu. Pak už jen zbývalo nasednout do korábu, kterému technická prohlídka expirovala zhruba v době, kdy Husní Mubarak nastupoval do úřadu. Taxikář byl Egypťan, což jsem se dozvěděl těsně poté, kdy jsem si mu vylil srdce z výkonu brankáře Handawyho proti českému týmu. Pozdě. Nohu na pedál, „tobě to chlapečku osolím“, psala mu tvář. Vzhledem k tomu, že nebylo možné, jak se v jeho veteránu připoutat, jsem se zaryl do sedadla a kdyby to jo hořelo, málem mu podepsal i svou konvertaci.

Při jedné z dalších toulek po městě, kde bude do doby, než se dostaví metro a rychlodráha, pojem hromadná doprava velmi vágní záležitostí, nás měl zase jiný mužík, jako vystrižený z filmu Bohové musí být šílení, zavést do nedalekého Intercontinentalu na pravidelné setkání s českými házenkáři. Problém je, že v Dauhá jsou hotely tohoto jména rovnou čtyři, nač troškařit. Začala honička s časem, s níž by neudělal nic ani Emír Gerkhan.

Problém zdejších lidí je hlavně v dorozumívání. Všichni mluví svou vlastní verzí angličtiny se značně rozdilným akcentem, takže jednou vám vše odkývají, aby to vzápětí popřeli nebo rovnou nevěděli, o čem je řeč. Xixao se samozřejmě nechytal a s navigací si nerozumněl rovněž. Chtěl jsem mu tedy alespoň ukazovat směr, jenže i to bylo příliš. Kdybychom se nezeptali kolemjdoucích, zřejmě bychom skončili někde na hranicích se Saúdskou Arábií. Aleš Háma by měl radost. Vůbec tak nepřekvapí, že vám zase jiný taxikář sice zastaví, ale hned oznámí, že je nováček (těší mě, já taky) a neví, kam by měl vlastně jet. Tak zase nashle.

Jindy jsme se s chlápkem, který vypadal, že právě opustil brány Sing-Singu, dostali na Corniche. Sedm kilometrů dlouhou promenádu kopírující mrakodrapové West Bay na druhé straně lemují palmy, precizně upravené záhony a nekonečný odér benzinu. Z jedné strany osmiproudá silnice non-stop plná aut, které pět minut čekají, než padne zelená, na druhé straně mastné čmouhy v zátoce, po níž se prohání jedna převoznická loď za druhou a pobřežní hlídka sledující, zda náhodou nelezete do vody. To je totiž automaticky za pokutu.

Naším cílem se stal oficiální palac Emíra (jeden z mnoha), majestátní dílo s vlastní obrovskou mešitou, očividně postavené teprve nedávno. Nejsou kolem něj zábrany, divíme se, jenže sotva stačíme vytáhnout kameru, už vybíhá hlídač z nedaleké strážní boudy, míří k nám a zuřivě naznačuje, abychom si dali rychlý odchod. Banksy by se vyřádil, kamery jsou tu naprosto všude. Nakonec jsme tak byli rádi, že nás katarský dročkař, který jel zrovna kolem, odvezl zpátky do hotelu. S taxametrem bez turba.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...