Ukrajinská vládní Strana regionů má problém. Volby se blíží (říjen 2012), rating padá a obviňovat Julii Tymošenkovou ze všeho možného evidentně k posílení pozic nestačí. Opozice se dočasně sjednotila a její cíl oslabit prezidenta a minimalizovat vliv Strany regionů v parlamentu není vůbec nereálný, naopak. Tedy v případě, že se vše odehraje podle pravidel.
Jenže Strana regionů nehodlá odevzdaně čekat na porážku nebo bojovat kvalitním programem. Daleko lepší je tu a tam něco poupravit, někde trošku nebo víc zatlačit, a výsledky hned budou vypadat jinak. Tak se to dělá v Rusku a tak se to bude dělat tentokrát i na Ukrajině, protože zajistit proprezidentskou většinu je otázka života a smrti. A jak na to? Pro příklad poslouží jakési desatero.
Za prvé
Změníme volební zákon. Bez ohledu na kritiku Benátské komise přijal ukrajinský parlament (nutno dodat, že s podporou opozice, mimo menších stran) nový volební zákon, čímž nejen zvýšil hranici pro vstup do parlamentu na 5 procent a vyloučil tak ze soutěže politické bloky, ale hlavně zavedl 225 jednomandátových okruhů (většinový systém) a 225 poslanců bude zvoleno na základě stranických kandidátek (poměrný systém). Ukrajina má bohaté a neblahé zkušenosti se smíšeným volebním systémem, který ukrajinskou politickou scénu pouze destabilizoval a navíc dělá volby méně srozumitelnými a komplikovanějšími, a proto snadněji zneužitelnými. Navíc všeobecně přitažlivá „nezávislost“ některých kandidátů je silně závislá na štědrosti povolební odměny za spolupráci (viz. kupujeme poslance).
Za druhé
Změníme volební rajony. Takzvaný gerrymandering je jednou ze základních technik volebního inženýrství. Znalost volební geografie a základní matematické schopnosti nám umožní narýsovat volební okrsky tak, že si dokážeme zajistit vítězství. Taková úmyslná manipulace má smysl hlavně v kombinaci s většinovým systémem (připomínám znovuzavedení 225 jednomandátových okruhů s většinovým systémem). Je tak docela možné, že opozice zvítězí v rámci poměrného systému, ale Strana regionů dokáže získat více jednomandátových obvodů a nakonec znovu získá většinu v Nejvyšší radě. Strana regionů se proto snaží zmenšit počet volebních okrsků v opozičních oblastech a naopak zvýšit jejich počet na jihu a východě země. Jenže počet jednomandátových volebních obvodů závisí na počtu obyvatel v oblasti a Straně regionů tuto operaci ztěžuje fakt, že demografická křivka v jejich regionech padá (celkově prý až o 300 - 400 000!). Ale aspoň se podařilo eliminovat voliče ze zahraničí, ti podle posledního rozhodnutí Ústavního soudu nemohou volit v jednomandátových obvodech.
Za třetí
Všemocný „adminresurs“, neboli zneužití veškerých státních zdrojů (finance, mediální prostor, materiální zajištění jako automobily, kopírky, telefony…ale i lidské zdroje), by byl hřích nechat ladem. Navíc z vládní pozice je možné vyvinout tlak na takzvané bjudžetniky, neboli státní zaměstnance (už např. probíhá „zjišťování poltických preferencí mezi učiteli“). A protože na Ukrajině politika rovná se byznys, tak ani zaměstnanci těch, kdo mají zájem na zachování současného stavu, nebudou ušetřeni.
Za čtvrté
Budeme v televizi ve dne v noci. Na Ukrajinu se vracejí takzvané těmniky - „doporučení“ médiím, co se v nich má a nemá objevit. Těmniky byly oblíbeným nástrojem manipulace společností prezidenta Kučmy. Nicméně, tato technika není moc účinná, média na Ukrajině jsou svobodná, informace lze dohledat snadno, a tak pod kontrolou jsou zejména TV stanice, ale o tom se obecně ví.
Za páté
Obsadíme volební komise. Dosadíme své lidi, zaplatíme jim. Oficiálně budou vystupovat jako zástupci opozičních stran a parita bude zachována, nebudou si ale stěžovat a v případě nutnosti (například řešení žalob a stížností na místě, sčítání hlasů…) nás podpoří. Stejný mechanismus platí samozřejmě i pro teritoriální volební komise (nadřazené okrskovým volebním komisím a podřízené ústřední volební komisi).
Za šesté
Vyslechneme stížnosti a obavy Západu, prohlásíme, že nás to trápí stejně jako je. Zopakujeme, že volby proběhnou čestně a pozveme si poradce z Ruska. Počkáme, až EU vyměkne.
Za sedmé
Pozveme mezinárodní pozorovatele a z jejich závěrečné zprávy si vybereme jen ty body, které se nám budou líbit.
Za osmé
Podvádíme. To už jsme u samotných voleb. Během volebního dne se snažíme hlasovat i za ty, kteří volit nechtějí, někteří hlasují několikrát, něčí hlasy lze koupit, sčítáme tak, jak potřebujeme, přepisujeme výsledky…
Za deváté
Manipulace nestačí? Kupujeme poslance. V polovině února poslanec Bloku Julie Tymošenkové Roman Zabzaljuk prohlásil, že jakmile se nepodaří výsledky parlamentních voleb dostatečně upravit, Strana regionů má prý plán potřebné poslance koupit, což doložil nahrávkami.
Za desáté
Přijmeme kritiku, slíbíme, že na tom budeme pracovat. A vykašleme se na to. To v případě vítězství. V případě porážky spoléháme na to, že se dočasně sjednocená opozice rozhádá, prezident rozpustí parlament a vyhlásí předčasné volby.
Prezident Janukovyč & co. se snaží vybudovat vertikálu moci v ruském stylu, ale i při nejlepší vůli se to daří jen zčásti. Vladimir Putin má totiž Rusko pod kontrolou, v prezidentských volbách se mu v podstatě nepostavil žádný opoziční kandidát a co se týče volebních podvodů, Rusové jsou mistři. Naproti tomu Viktor Janukovyč Ukrajinu pod kontrolou nemá, v parlamentních volbách dojde k opravdové soutěži a v disciplíně volebních podvodů se dá očekávat amatérismus ve stylu Pat a Mat. Navíc ukrajinská společnost je úplně jiná než ta ruská. Ukrajinci myslí a chovají se daleko svobodněji, Janukovyčovi se nezřídka i vysmívají, ale především se nebojí. A proto má Ukrajina pořád šanci.
