Včerejší ucpání silnic zemědělskými vehikly ve 12 českých krajích si naštěstí nevyžádalo žádné oběti ani nezpůsobilo větší škody. Jak se dalo čekat, zpomalovací jízda také nepřinesla kýžený výsledek, jímž mělo být zachování tzv. zelené nafty (vratky 60 % spotřební daně z ceny nafty) a nezdaněného „tichého“ vína. Vláda včera v rámci úsporných a daňových opatření rozhodla právě opačně, a pokud tyto změny schválí parlament a podepíše prezident, bude po zelené naftě v Česku veta a po nezdaněném vínu jakbysmet.
Přesto byla Agrární komora s průběhem včerejšího protestu spokojena. Nejen, že se nic nestalo – ani na silnici, ani ve vládě – ale akce prý byla vidět a byla bezpečná. Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR, si navíc pochválil, že „na některých okresech počty techniky přes noc narostly“ a že „lidi jsou nabuzení.“ Sice neřekl, kteří lidé, zda ti, co přes noc rozmnožovali techniku, nebo ti, co ji s proklínáním objížděli, ale třeba je rád, nabuzují-li se lidé obecně. Dosáhne-li se totiž všeobecného nabuzení až k bodu kolapsu dopravy či generální stávky, pak vláda možná padne a zelená nafta s nezdaněným vínkem zase „ožijú“. V tom si pan Veleba notuje s odborářskými předáky, opozičními lídry i permanentními radikály.
Nenotuje si ovšem s Asociací soukromého zemědělství, jejímiž členy jsou tři tisíce farmářů, ani s agrárníky v kraji Liberec, kteří od spanilých jízd dvacetikilometrovou rychlostí upustili. Možná si spočítali, na kolik by je tato ostře sledovaná exhibice vyšla. Při cca 2 000 zemědělských vozidlech, které se včera ploužily po silnicích, a průměrné ceně „nezelené“ nafty 36 Kč/litr, stála totiž celá akce „pouhé“ tři miliony korun. Ale protože se jelo ještě na zelenou naftu, může si pan Veleba vyčíslit včerejší úsporu na skoro milion (a to je přece úspěch)! Se svými konzumenty zelené nafty proto plánuje stupňování protestních akcí, dokud je pro ně nafta ještě levná. Z 23 tisíc fyzických a právnických osob podnikajících v zemědělství zelenou naftu ovšem využívá jen něco přes tři tisíce subjektů.
Hlavními argumenty zastánců slevy na naftě je, že zemědělská vozidla jezdí převážně mimo silnice (proč by tedy měla přispívat na jejich údržbu?), a pak také obava, že vyšší náklady na pohonné hmoty se promítnou do cen potravin, což ohrozí českou konkurenceschopnost např. ve vztahu k polským zemědělcům, kteří s levnější naftou bojují o náš trh. Pokud jde o první argument, zvýhodněná cena nafty není podle ministra financí Miroslava Kalouska zohledněním toho, že zemědělci jezdí méně po silnici a více po poli, ale nesystémovou daňovou výjimkou, kterou mají pouze oni. „Zemědělci trvají na tom, že ty peníze chtějí a chtějí je na úkor ostatních. Stát nemá jiné prostředky než peníze občanů. To znamená, že pokud je dá zemědělcům, je to na úkor ostatních,“ říká Kalousek.
O českou konkurenceschopnost nemá předseda Asociace soukromých zemědělců Josef Stehlík strach. Domnívá se, že zrušení zelené nafty se na cenách potravin neprojeví. „Ceny komodit se tvoří úplně někde jinde. Pokud někde pokulháváme, není to v polní produkci, ale v živočišné – tam se vratka projevuje jen zprostředkovaně a nepřímo,“ míní Stehlík. Ministr Kalousek nesouhlasí ani s protestem vinařů proti zavedení spotřební daně na víno. „Nikdo mi racionálně nevysvětlí, proč má být zdaněno pivo, lihoviny a nemá být zdaněno víno,“ tvrdí. Zdá se však, že obavu z ovládnutí trhu zahraničními dodavateli Kalousek přece jen sdílí, protože nevyloučil možnost kompenzace jinou formou při sestavování rozpočtu pro příští rok.
Aktuální otázkou jsou ovšem prostředky k udržení výhod určitých skupin producentů. Zatímco Asociace soukromých zemědělců (která by zelenou naftu chtěla zachovat až do r. 2014, kdy má v rámci nové evropské finanční perspektivy dojít ke změnám podpory v celé EU) chce s vládou jednat o úpravě výše vrácené daně, Velebovi agrárníci rovnou přistoupili k protivládní nátlakové akci. Pozastavil se nad tím i premiér Petr Nečas: „Respektuji možnost každého projevit svůj názor, pokud neomezuje práva a svobody druhých. Blokády silnic jsou za touto hranou a poškodí především ty spoluobčany, kteří nemají s lobováním za zachování daňových privilegií na zelenou naftu a víno nic společného“.
Ale i samotné dotační systémy v zemědělství jsou předmětem kritiky některých ekonomů. Za neoprávněné označuje daňová zvýhodnění či dotace např. ekonom Václav Rambousek. „To, že existují, je svědectvím úspěchů zemědělské lobby, jak dosáhnout do kapes daňových poplatníků,“ napsal v Lidových novinách. Podle jeho názoru plošné dotace do zemědělství brání soutěži i selekci schopnějších od méně schopných. „Neboli masové dotování zemědělství Evropskou unií brání rozvoji, zmenšuje investice, omezuje konkurenci, a tedy brzdí celou Evropu,“ argumentuje Rambousek.
Podle jiných názorů může mít zrušení zelené nafty naopak pozitivní dopady. „Já to vítám. Zelená nafta nemotivuje k hledání alternativ,“ řekl pro týdeník Euro ekologický zemědělec Josef Sklenář. Ten totiž našel ekologickou náhradu ve vlastním palivu, které vyrábí ze semen lničky. Konec zelené nafty může podle ředitele Sdružení pro výrobu bionafty Petra Jeviče vést i k vyššímu využívání biopaliv, jež dosud nebyla pro zemědělce ekonomicky zajímavá. Teď už ale farmáři sondují možnosti využití směsného biopaliva jako náhrady za zelenou naftu. Lze proto jen doufat, že se tyto informace dostanou k pořadatelům protestních akcí dříve, než odstartují nějakou další traktorovou rallye.
