„Závan války začíná být cítit v Latinské Americe“. Alespoň pro venezuelského prezidenta Huga Cháveze, který to prohlásil na summitu Svazu jihoamerických národů (UNASUR) v ekvádorském Quitu. Mají být jeho slova skutečným varováním nebo součástí jeho rétoriky, kterou získává body na domácí scéně a vůči svému kolumbijskému protějšku Álvaru Uribemu?
Ať tak či onak, jisté je, že napětí v Jižní Americe mimořádně vzrostlo. A už dlouho nebyly mezi postoji některých prezidentů zemí tohoto regionu tak hluboké rozdíly, jako teď.
Důvod je zřejmý: Kontroverzní dohoda mezi Kolumbií a Spojenými státy, která má posledně jmenované zemi umožnit využívání sedmi kolumbijských vojenských základen (viz předchozí deníček z minulého týdne). „Dá-li Bůh, tento víkend bude vše uzavřeno,“ prohlásil ve středu velitel kolumbijských vojenských sil Fredy Padilla.
Je příznačné, že právě ožehavé téma amerických vojáků v Kolumbii dominovalo pondělní schůzce prezidentů Svazu jihoamerických národů (UNASUR), je příznačné i to, že prezident země, která má dohodu se Spojenými státy uzavřít, na summit do Quita vůbec nedorazil.
Lula: Pozvěme Američany k diskuzi
Konstruktivní přístup a schopnosti prostředníka mezitím na schůzce opět projevil brazilský prezident Inácio Lula da Silva. Ten se sice už dříve netajil tím, že mu chystaná dohoda se Spojenými státy dělá starosti, ale zároveň vždy uznával, že jde o suverénní rozhodnutí Kolumbie o záležitostech na jejím území. Přesto Lula v Quitu navrhl, aby se na toto téma co nejdřív uskutečnila nová naléhavá schůzka skupiny UNASUR, na kterou by byla pozvána i delegace Spojených států. Problém vojenských základen by přitom neměl být jediným. Lula navrhuje pozvat Spojené státy k mnohem hlubší diskuzi o jejich vztahu k celé Jižní Americe.
Pokud by k takové schůzce a hluboké diskuzi skutečně došlo, myslím, že by rozhodně byla velkým přínosem pro obě strany. Kdy jindy než teď by k tomu mělo být vhodnější ovzduší? V Bílém domě dnes sedí Barack Obama, který se v minulosti už několikrát vyslovil pro zahájení nových, přátelštějších a otevřenějších vztahů s Latinskou Amerikou, pro důvěrnější spolupráci a hlavně dialog rovného s rovným. Tuto novou kapitolu otevřel už letos v dubnu na Summitu Amerik v Trinidadu a Tobagu, kde s prezidenty zemí regionu navázal bližší vztahy. Teď, když je velmi pravděpodobná přítomnost amerických vojáků na základnách v Kolumbii příčinou neobyčejného napětí a rozporů mezi jednotlivými zeměmi, by prohloubení onoho započatého dialogu bylo mimořádně přínosné. Schůzka UNASUR a Spojených států by zároveň ukázala, nakolik jsou případná spolupráce a dialog rovného s rovným mezi severem a jihem kontinentu vůbec možné.
Co riskuje Kolumbie
Jak známo, Kolumbie, a hlavně její pravicová vláda prezidenta Uribeho, je dnes posledním spolehlivým spojencem Washingtonu v Jižní Americe. Kolumbie teď v otázce vojenských základen stojí proti všem. A nejen proti svým sousedům. Její vláda teď stojí i proti domácí opozici a velké části veřejného mínění. A co je nejhorší, místní levicoví ozbrojení partyzáni budou mít další argument k provádění svých povstaleckých válečných operací. Pokud se dohoda se Spojenými státy dojedná, vstoupí v platnost a začne fungovat, lze očekávat další zostření vnitřního konfliktu.
Kolumbie ale bude muset počítat i se ztrátami hospodářskými, a to především díky ztrátám v zahraničním obchodu se svými sousedy, Venezuelou a Ekvádorem, kteří se nejvíc staví proti americké přítomnosti v jejich blízkosti. Podle kolumbijsko-ekvádorské obchodní a průmyslové komory směřuje 16 procent kolumbijského vývozu do Venezuely a 6 procent do Ekvádoru. Ten by mohl nyní být, a už je, ohrožen. Výsledkem bude podle ekonomů snížení příjmů z exportu, růst nezaměstnanosti a zvýšení cen pohonných hmot v pohraničních oblastech. Tak například obyvatelé provincií Norte de Santander a La Guajira, na hranicích s Venezuelou, budou muset kupovat až o 70 procent dražší benzín než dosud.
Venezuela už také oznámila, že nakoupí 10 tisíc automobilů vyrobených v Argentině, místo těch, které se chystala koupit v Kolumbii. Loni se například ve Venezuele prodalo 45 tisíc aut vyrobených v Kolumbii. Pokud nepřátelství mezi oběma zeměmi v důsledku vojenských základen potrvá, mohlo by to výrazně postihnout i jejich vzájemný obchod. Podle některých prognóz v důsledku snížení odběru kolumbijských aut ve Venezuele přijde v kolumbijském automobilovém průmyslu o práci 6 tisíc lidí.
Podobná situace pak může velmi brzy nastat i v dalších sektorech. Kolumbijský export se orientuje především na dva velké sousedy - Ekvádor a Venezuelu. A pak pochopitelně na Spojené státy. Mnozí se však ptají, zda právě ty, se svojí vlastní finanční krizí, budou schopny a ochotny odebírat z Kolumbie zvýšené množství výrobků, aby tím kompenzovaly snížení odběru kolumbijského zboží u „znepřátelených“ sousedů…
- Mapka Kolumbie autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/48/4789.jpg
- Pátý summit OAS autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/807/80619.jpg
- Álvaro Uribe autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/317/31665.jpg
- Hugo Chávez autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/680/67992.jpg
