Pokud se mě zeptáte na osobnost roku, jednoznačně odpovím: Lula. Shoduji se tak s francouzským deníkem Le Monde a se španělským El Paísem, které vybraly téhož muže. A přitom šlo o „Osobnost roku“ a ne o „Osobnost roku v Latinské Americe“. Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva byl vyhodnocen jako mimořádná postava roku i v britském časopise The Economist a jako protagonista desetiletí i ve Financial Times.
Odborníci hodnotí především mimořádný rozmach brazilského hospodářství. Například podle prognóz Mezinárodního měnového fondu se má Brazílie stát pátou největší světovou ekonomikou už do roku 2020. Jako specialista na Latinskou Ameriku a reportér, který zemi také průběžně navštěvuje, bych ale zvlášť vyzdvihl skutečnost, že brazilská ekonomika nejen neustále roste, ale pokrývá přitom potřeby všech obyvatel a jejich společenských vrstev, tedy včetně těch nejchudších. Aplikuje sociální programy a přitom zachovává principy tržního hospodářství. V Brazílii hraje soukromý sektor stále velice důležitou roli. Doplňuje ho ale státní řízení, především v klíčových podnicích a odvětvích, a sociální investice. Výsledky, kterými jsou především výrazné snížení chudoby, jsou v Brazílii neoddiskutovatelné.
Už v předchozích deníčcích jsem vyzdvihoval brazilské úsilí o stálé členství v Radě bezpečnosti. Odborníci už dnes staví Brazílii na úroveň takových světových velmocí, jako je Čína nebo Indie. Velmi charakteristický je pro současnou Brazílii i zisk pořadatelství dvou největších světových sportovních podniků v příštích letech: Mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 a Olympijských her v roce 2016. Prezident Lula měl na obojím obrovskou zásluhu. Dál je pro Brazílii a její zahraniční vliv a image také charakteristické, že si nenechá do své zahraniční politiky mluvit. Brazílie má skvělé a korektní vztahy se Spojenými státy a současně je spojencem a partnerem venezuelského prezidenta Cháveze. Lula pro německý týdeník Der Spiegel také před rokem prohlásil, že „Chávez je nejlepším prezidentem, kteréhoVenezuela měla za posledních sto let“. V listopadu také přijal v Brasilii na státní návštěvě a navzdory výhradám mnohých zemí íránského prezidenta Ahmadínežáda, se kterým jeho země podepsala desítky smluv o vzájemné spolupráci. S Brazílií má vynikající vztahy i Česká republika. Prezident Klaus byl na čtyřdenní návštěvě Brazílie v listopadu a Latinské oči s ním. Lula byl v Praze v dubnu 2008 a je velká škoda, možná ignorantství, že naše média obě události zaznamenala jen okrajově.
Pojďme dál do dalších zemí Latinské Ameriky, co tam uplynulý rok přinesl? Začněme na Kubě. Tam právě před rokem, 1. ledna 2009, a Latinské oči byly také u toho, oslavili půl století od revoluce, která k moci vynesla Fidela Castra. Dnes zemi oficiálně řídí jeho bratr Raúl a nic nenasvědčuje tomu, že by se tamní režim měl oslabit.
Otěže levicové revoluce v Latinské Americe už ale léta třímá Hugo Chávez, prezident Venezuely, který je letos u moci už jedenáctým rokem. Přežil krize, generální stávky ropného průmyslu, odvolávací referenda, a zvítězil v několikerých demokratických volbách, které vždy uznali i přítomní zahraniční pozorovatelé. Dnes buduje svůj „Socialismus 21. století“ a na svou stranu získal kromě Kuby také Bolívii, Ekvádor a Nikaraguu. Bolívijský prezident Evo Morales a ekvádorský Rafael Correa byli nedávno ve svých funkcích znovuzvoleni a vše nasvědčuje tomu, že integrace kolem Venezuely bude dál sílit.
Už mnohokrát jsem psal o tom, že levicovým směrem, i když v jeho umírněnější formě, se ubírají i další země kontinentu: Argentina, Chile, Uruguay, Dominikánská republika, Guatemala či Salvador. Uruguay a Salvador si své levicové prezidenty rovněž zvolily v uplynulém roce. Naopak Chile v lednu čeká druhé kolo prezidentských voleb a Argentinu za rok.
Vlivné země regionu, tedy Brazílie, Argentina a Chile, budou mít prezidentské volby v tomto nebo v příštím roce. Pokud by se tam politické kyvadlo odklonilo od levice a vychýlilo znovu doprava, mohlo by to mít velký vliv na vývoj celé Latinské Ameriky. Podle mého soudu k tomu ale v Brazílii ani Argentině nedojde. A volby v Chile letos v lednu jsou jedním velkým otazníkem.
Jedinou zemí v Jižní Americe s otevřeně pravicovou vládou tak dál zůstává Kolumbie s prezidentem Álvarem Uribem. Posledního pevného a bezpodmínečného spojence Spojených států drží u moci paradoxně levicoví partyzáni. Kolumbijci jsou totiž stále ochotni přivírat oči nad excesy vládních struktur v otázce lidských práv a hospodářství a upřednostňují zajištění bezpečnosti. I v Kolumbii se ale leccos může změnit, letos ji čekají prezidentské volby. Největším spojencem Kolumbie v regionu je Peru, kde je prezidentem liberál Alan García. Podobnou linii sleduje ve Střední Americe ještě Panama a Kostarika.
Zbývají ještě dvě země Latinské Ameriky, které si obě prošly v uplynulém roce turbulentním obdobím. Jednou je Mexiko, kdysi ekonomický lídr a hospodářský gigant na pomezí Severní a Jižní Ameriky, Evropy i Asie. Loni ho ke dnu stahovaly dopady hospodářské krize ve Spojených státech. Mimochodem, Brazílie se krize dotkla jen minimálně a dnes už ji má díky obrovskému vnitřnímu trhu za sebou. Mexiko ale krvácí ještě kvůli další tragédii a tou je válka s mafiemi narkoobchodníků. Ta si jen loni vyžádala kolem osmi tisíc mrtvých. Vládní síly si připsaly i několik úspěchů, například dopadení jednoho z nejhledanějších drogových bossů Artura Beltrána Leyvy. Jeho místo ale velice rychle obsadí jiní mafiáni a prostor po jednom kartelu ihned využijí kartely konkurenční. Takže jásat po hrdinných, byť ojedinělých úspěšných operacích, by bylo velmi předčasné. Válka s narkoobchodem bude v Mexiku bohužel ještě nadlouho.
A na závěr Honduras. Ten vrhá stín na Latinskou Ameriku a připomíná doby, kdy se vlády střídaly prostřednictvím vojenských převratů. Ten loňský v Hondurasu odsoudil celý svět, v Latinské Americe nejdůrazněji Brazílie, Venezuela či Organizace amerických států. A ačkoli prezidentské volby z loňského listopadu ani nového prezidenta mnohé vlivné země regionu neuznaly, nedocílily ale ani jeho odchod. Situace v Hondurasu zůstane komplikovaná určitě i letos. Takže Feliz Aňo Nuevo!
- Ministerstva v Brazílii autor: Filip Kanda, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1267/126624.jpg
- Vaclav Klaus a Luiz Inacio Lula da Silva autor: Filip Kanda, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1267/126623.jpg
- Hugo Chávez autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/750/74926.jpg
- Álvaro Uribe autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/31/3058.jpg
- Arturo Beltran Leyva autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1310/130944.jpg
