Po devíti měsících strávených ve vazbě začal soud s tureckými novináři, kteří podle obžaloby pomáhali chystat státní převrat. Svými články a činností v médiích měli podporovat nelegální skupinu Ergenekon, která chtěla údajně svrhnout vládu. Téma státního převratu je ostatně evergreenem turecké politiky a reality posledních několika let. Novináři byli zatčeni začátkem března ze dne na den ve svých bytech, jejich kanceláře tehdy prohledali, počítače, disky a jiné materiály zabavili. Zmizel celý jejich pracovní archív. Kolik rozpracovaných témat měli? To už se zřejmě nedozvíme. Stoprocentně šlo ale o témata, která nebyla příliš po chuti zdejší současné garnituře.
Dva reportéři, Ahmet Şık a Nedim Şener, jsou symbolem procesu, který tento týden začal proti nim a dvanácti dalším mužům (mělo jich být třináct, ale jeden z obžalovaných před necelými dvěma týdny náhle ve vazbě zemřel, oficiálně na zástavu srdce po náročném sportovním výkonu!), stíhaných za stejný trestný čin. Oba novináři jsou podle novinářských organizací kvalitními investigativními žurnalisty (za svou práci dostali několik ocenění), kteří se dlouhodobě zabývají otázkami potlačování lidských práv, kritikou vlády, prověřováním podezřelých aktivit, ve kterých jde o velké peníze a v neposlední řadě o vliv islamistických skupin na vedení tureckého státu nebo dokonce jejich propojení s policií. Zkrátka asi věděli víc, než by si vrchnost přála a navíc si to nenechávali pro sebe.
Ahmet Şık například před svým zatčením pracoval na dokončení knihy s názvem „Imámova armáda“, která mimo jiné pojednávala o onom propojení islamistů a turecké policie. Přišel s tezí, že velmi mocná skupina islamistů vytvořená okolo postavy Fethullaha Gülena, muže tureckého původu, působícího v USA, kde má slušnou základnu svých fanoušků, a kde mimo jiné provozuje náboženské školy vykládající jeho učení, ovlivňuje dění v Turecku. Má údajně vliv na některá média a část bezpečnostních složek, což minimálně znepokojuje sekulárně zaměřenou část obyvatel Turecka. Rukopis knihy policie zabavila, bylo to jen pár měsíců před volbami, což jen potvrzuje, jak nevhodný materiál k otištění to pro vládní vrstvy byl. I přesto se ale nakonec obsah knihy dostal na internet a jen během prvního dne byla stažena zhruba 100 000 krát. I když původně policie vyhrožovala, že každý kdo má tento rukopis, páchá trestný čin, později své oznámení kvůli tak velkému číslu stáhla.
Možná největší paradox na celém případě je, že podle oficiální obžaloby i vyjádření tureckého premiéra, za jehož vlády byla podle jeho slov v Turecku vytvořená tzv. vyspělá demokracie, tito novináři nejsou ve vazbě kvůli své práci, ale kvůli členství v ilegální organizaci. Takže původně se hlasitě tvrdilo, že za vším je jejich práce v médiích, to ale podle novějšího vysvětlení nesouvisí s vykonáváním jejich profese. Taky vám to nehraje? Na potlačování svobody slova upozorňují nejen jejich turečtí kolegové, ale i mezinárodní organizace, například Reportéři bez hranic. Všichni žádají jejich propuštění a zaručení svobodné práce novinářů. Také Evropská unie na Turecko v tomto ohledu tlačí, při téměř každé příležitosti tuto kauzu zmiňuje jako velmi negativní jev. Vládu to ale nijak nepobuřuje, řídí se heslem „nejlepší obrana je útok“ a tvrdí, že novináři publikují propagandu protistátních živlů.
Celý případ ukazuje, že kritika vlády se v Turecku neodpouští, podobně jako tito dva muži, je na tom zhruba 70 dalších novinářů. Podle Reportérů bez hranic, kteří sledují situaci novinářů na celém světě, je v Turecku potlačována svoboda slova a je potřeba s tímto faktem něco dělat. Protesty ale zatím nestačí, nejsou dostatečně hlasité a intenzivní – upřímně je nikdo z oficiálních míst nebere moc v potaz. Novináři jsou často souzeni za teroristickou činnost, třeba kvůli tomu, že příliš často informují o kurdské nelegální organizaci PKK a dávají jejím členům podle obžaloby příliš mnoho prostoru, a tudíž i oni sami podporují terorismus.
Advokát Ahmeta Şıka a Nedima Şenera požadoval jejich propuštění. Napoprvé se to nepovedlo, oba muži musejí čekat na 26. prosince, kdy se opět postaví před soud. Realisté a znalci místních poměrů jim ale moc šancí nedávají. Oba novináři se přesto nevzdávají a obrátili už se také na Evropský soud pro lidská práva.
