Tento týden skončil v turecké Alanyi velký cyklistický závod Tour of Turkey. Jeho organizátoři jsou pyšní na to, že se jim z obyčejného národního závodu podařilo uspořádat mezinárodní událost, o kterou mají zájem nejen profesionální týmy cyklistů, ale i evropské televize a novináři. I když byli v souvislosti s Tureckem a jeho organizačními schopnostmi někteří novináři vůči závodu skeptičtí, ukázalo se, že Turecko není v cyklistice na slepé cestě.
S nadsázkou můžu říct, že prosadit u diváků v Turecku jiný sport než fotbal je problém takřka nadlidský. Fotbalových fanatiků je tu až moc, to potvrdí každý domorodec, ale basketbalových, volejbalových nebo snad cyklistických fanoušků je o to míň. Já sama jsem se byla na cyklistickém závodu podívat vůbec poprvé. Z televize si člověk představuje, že trasu závodu budou lemovat stovky přihlížejících a budou hlasitě fandit svému týmu. V Antalyi asi hodinku před dojezdem stálo u cílové roviny jen několik desítek lidí a vypadalo to, že mezinárodní závod tu moc nikoho nezajímá. Upřímně, ani by mě to nepřekvapilo. Nakonec se ale odněkud vyrojilo několik set fanoušků a u vchodu do Atatürkova parku uprostřed města vytvořili výbornou atmosféru.
Událost to ale byla hlavně pro děti a mladé. Několik jich pobíhalo před velkoplošnou obrazovkou, na které se celý závod promítal, a nervózní byla hlavně skupinka mladých kluků, kteří mají v Antalyi svůj malý cyklistický klub. Jezdí na levných kolech, jejich výbava je prostá. O to víc cyklistikou žijí. Když se ptám čtrnáctiletého Mehmeta, jestli doposud závod sledoval v televizi, odpovídá mi, že doma televizi nemají, a že se proto nemohl dočkat, až závod uvidí naživo. Fandil dvěma tureckým cyklistům. V konkurenci profesionálních sportovců dva turečtí studenti, kteří mají s cyklistikou jenom amatérské zkušenosti, závod nakonec dojeli, a to je bez podpory velkého týmu v zádech úspěch.
Když říkám, že Turecko nemá moc cyklistických nadšenců, neznamená to, že by tu lidé na kolech nejezdili. Kolo tu ale ve většině případů stále plní svou původní praktickou funkci, tedy lidé se jím dopravují do práce nebo do školy. Mnohem častěji ale v běžném provozu vidíte malé motorky nebo auta. Navíc při tureckém stylu řízení, ve kterém v praxi nefunguje příliš mnoho pravidel, je jízda na kole dost riskantním pohybem.
Özgür, trenér ve zdejším fitnes centru, přijel na závod s dalšími kamarády taky na kolech. Jsou to amatéři, ale snaží se za každou cenu navnadit na jízdu na kole další a další turecké nadšence. Özgür si stěžuje, že se tu lidé málo aktivně věnují sportu a že třeba ve školách chybí větší zázemí. Líbí se mu evropský model, je nadšený ze systému cyklostezek a speciálních pruhů pro cyklisty, jaké viděl třeba v Holandsku.
Když ale po dojezdu etapy v Antalyi viděl zraněné závodníky, jen si posteskl, že to je přesně to, co ještě Turecko nezvládá na sto procent. Jen několik set metrů před cílem se totiž v poslední zatáčce srazilo několik cyklistů – mezi nimi i jediný český závodník František Raboň. Proč vést trasu tak, že poslední zatáčka před cílem, kde všichni závodníci jedou, jak nejrychleji můžou, je nejprudší a zároveň velmi úzká? Nad tím dumali přihlížející i komentátoři v médiích ještě dlouho poté. Občas si účastníci závodu stěžovali i na špatnou kvalitu silnic nebo na volně pobíhající psy podél závodní trati. No, ale to už k Turecku nějak patří. Stejně jako hezké počasí a bez přehánění nádherná trasa závodu. Cyklisté totiž svých 1 257 kilometrů strávili na cestě mezi místy, jako je Bodrum, Pamukkale, Antalye nebo Alanye. Jak mi řekl František Raboň – za nějakých deset patnáct let, až budou mít organizátoři větší zkušenosti, to bude závod na velmi vysoké úrovni. Že by mělo Turecko svou novou „Tour de France“?
- Cyklisté na startu závodu autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1596/159523.jpg
- Cyklisté na trati závodu autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1596/159524.jpg
- František Raboň autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1599/159865.jpg
