Pro Evropu byl rok 2010 náročný. Dokonce dramatický. Už proto, že se čekal opak. Čekalo se uklidnění po těžce vybojované ratifikaci „Lisabonu“; uvolnění křeče, ve které žila Evropská unie téměř celé jedno desetiletí, kdy hledala „sama sebe“, to jest takovou svou organickou podobu, která by odpovídala početnosti a rozdílnosti jejích členských zemí. Uklidnění se nekonalo: od začátku roku byla Unie konfrontována s problémem, s nímž „Lisabon“ pohnout nemohl.
Dluh a skepse
Hluboká zadluženost národních ekonomik několika zemí eurozóny ohrožovala společnou evropskou měnu. Ještě víc ale – podle mě – ohrožovala evropskou strukturu jako celek uměle pěstovaná skepse: Kolikrát za těch dvanáct měsíců zapochybovali o udržitelnosti eurozóny novináři; kolikrát sami evropští politici! Kolikrát jsme se z médií dozvídali, že konec eura je na spadnutí! Kolikrát řekli ekonomové, že Řecku EU pomoci nemůže a nechce! Ale už po prvních pár týdnech roku byl na světě unijní mechanismus, který je schopen euro i ohrožené národní ekonomiky podržet do roku 2013. Kolikrát se ještě i potom řeklo, že pravda se ukáže, až dojde na Irsko, Portugalsko, Španělsko, a že něco jako stálý stabilizační mechanismus (eura a evropských ekonomik) je mimo jakoukoli představivost. Zejména, kdyby se kvůli němu měla měnit Lisabonská smlouva, platící sotva rok! Na změně „Lisabonu“ se přece státy EU neshodnou! Kolikrát jsme od ekonomických expertů slyšeli, že euro se vlastně nikdy nemělo ujmout, že od počátku nemělo naději na dlouhověkost, že jeho zánik se při první krizi dal čekat. A hlavně, že zachraňovat ho na měnovém trhu je vlastně nesprávné. Protože jedině správné je dát volný průchod tržním mechanismům. A obecně: Kolikrát jsme se v tomto roce setkali s uštěpačností, výsměchem a s lámáním hole nad celou bláhovou myšlenkou evropské integrace, která teď ve svém prvním velkém střetu s finančními trhy „bere za své“.
A protože nikdy zároveň nezazněla otázka, co ale bude bez eura, bez eurozóny a bez EU, neměla veřejnost v žádné zemi EU zatím motivaci reagovat na obranu eura a EU tak spontánně, jak by reagovala při jakémkoli vážném ohrožení vlastního státu a vlastní národní ekonomiky či měny.
Proti mohutnému „mainstreamu“ triumfující skepse neměly šanci ojedinělé a neprůbojné hlasy připomínající (spíš jinde než u nás), že euro bylo zatím známkou kvality a síly sjednocující se Evropy a posléze už i alternativou dolaru na světovém měnovém trhu, a že soudržnost eurozóny, a tím Evropské unie je nejúčinnější obranou nás všech před nejpravděpodobnějšími riziky jednadvacátého století.
Přesto přese všechno se nakonec na prosincovém summitu sedmadvacítka shodla jak na potřebné změně „Lisabonu“, tak v hrubých rysech na podobě stálého evropského stabilizačního mechanismu (ESM), který má šanci trvale odrážet spekulativní manévry finančních trhů namířené proti nejslabším článkům evropské měnové unie. Ovšem jen v případě, že změna „Lisabonu“ bude ratifikována. Tuto úlohu však už rok 2010 odkazuje roku příštímu.
Problematika eura, morálky finančních trhů, střetu mezi zásadami liberalismu a intervencí států ve prospěch společné měny a společné budoucnosti je problematika pro zasvěcené. Ale kdo se staral – ať už u nás nebo kdekoli v EU – o to, aby občan byl zasvěcen a aby porozuměl? Naopak, dost bylo těch, kterým vyhovovalo, aby k jádru věci raději nepronikl! A tak se stalo, že výsměch myšlence evropanství ani na konci roku 2010 sám o sobě stále ještě není směšný.
Sociální napětí a pilíře soudržnosti
Letošní rok a politika „škrtů bez sentimentu“, nevyvážená snahou alespoň přemýšlet o potřebě vytváření pracovních příležitostí, kupní síly a životních perspektiv pro nejširší vrstvy společnosti, zplodily navíc ještě riziko rostoucího rozhořčení většiny populace nad ztrátou dosavadní životní úrovně a nad neschopností domoci se demokratickými cestami spravedlivějších řešení krize.
Vím, že čísla o objemu letošních vánočních nákupů v ČR mi nedávají za pravdu, ale hovořím o celé Unii a o fenoménech, které jsou v ní pro letošní rok příznačné. Do slovníku české ekonomické současnosti se ještě, jak se zdá, termín pauperizace (= chudnutí či ochuzování celých vrstev obyvatelstva) vracet nemusí, ale varovat před tímto jevem je na místě. V české politice jsou bolestné reformy přece záležitostí nejbližší doby, jinde v Evropě také, nebo už přímo probíhají.
Se sociálním napětím, které se v průběhu roku 2010 v Evropě (i u nás) prohlubovalo, nespojovaly zatím politické analýzy dost varovně jiné dva fenomény, které se leckde v Evropě začaly letos silněji projevovat: ústup od přísně demokratických zásad a nacionalismus v podobě rasové, etnické a národnostní nesnášenlivosti. Příkladem prvního fenoménu je právě přijatý maďarský zákon o médiích, jenž omezuje svobodu tisku. Zvedl naštěstí velmi příkrou kritiku v některých zemích EU a vyvolal rozpaky v Unii, v níž se má Maďarsko ujmout 1. ledna předsednictví. Příklady druhého fenoménu – nacionalismu – by se našly v maďarsko-slovenských sporech i v postojích vlád i celých národních společenství k romskému etniku i k jiným menšinám a jejich kulturním zvláštnostem. (Nemám tu ovšem na mysli zvláštnosti odporující evropským právním normám. Ty trpět nelze.)
Přesto, že negativní jevy roku 2010 nebyly ani zdaleka typické pouze pro „nové členské země EU“ (viz francouzské a italské postupy proti romským komunitám), je posledním odkazem a varováním roku 2010 pro nás a další země střední a východní Evropy fakt, že v různých „starých členských zemích“ se na samém konci roku – jak v otevřených výrocích, tak mezi řádky – opět objevila hrozba vytvoření „evropského jádra“ a „evropské periferie“.
Nepochybným pozitivem r. 2010 je fakt, že EU nepřešlapovala na místě. (Nemohla si to ostatně dovolit.) Díky akutním hrozbám dokázala svou schopnost nacházet řešení a hlavně shodnout se pak aspoň na těch nejzákladnějších krocích. A to docela rychle. Ne jako v případě „památné“ evropské ústavy, které po nekonečných osmi letech dohadování dala skromný kabát Lisabonské smlouvy.
- Lisabonská smlouva autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/242/24184.jpg
- Lisabonská smlouva autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1195/119452.jpg
- Mapa zemí eurozóny autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2193/219269.jpg
- Vánoční nákupy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2199/219818.jpg
- Romové ve Francii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1947/194679.jpg
