Francouzská politická scéna se nechová standardně. V poslední době je třeba vysvětlovat téměř vše podstatné, co se na ní odehraje. Nedávno to bylo protiromské tažení, pak mohutné, a přesto marné hnutí občanského odporu k chystané důchodové reformě Sarkozyho vlády. Teď zase je těžké porozumět tomu, proč prezident nejdříve přinutil k demisi premiéra Fillona, a do čtyřiadvaceti hodin ho zase premiérem jmenoval.
Zase jedno Sarkozyho velké malé gesto
Měla to být zásadní obměna vlády. Sarkozy ji ohlašoval dlouho dopředu. Ve Francii, která má režim spíš prezidentský, se stalo zvykem, že hlava státu přibližně v polovině svého mandátu dá tímto způsobem národu najevo, že s jinou vládou mohly být výsledky 'ještě' lepší. Před patnácti lety to byla v případě premiéra Alaina Juppého pravda. Juppé svůj zápas s odbory prohrál a byl nucen návrh zákona o důchodové reformě stáhnout. Fillonova vláda šňůru milionových demonstrací v ulicích měst ignorovala a zákon o důchodové reformě, který prezident prohlašoval za stěžejní pro naplnění svého prezidentského mandátu, dala ve sněmovně odhlasovat. Splnila úkol na jedničku.
Prezidentova rekordně nízká popularita stoupla o dva body – na 32, ale stejně zůstala hluboko za premiérovou (42). Obměna vlády, kterou Sarkozy avizoval od jara, se konala, ale tak, že koza zůstala skoro celá a vlk… to podle toho, kdo je vlk. Jestli Sarkozy, tak si příliš gratulovat nemůže. Krom toho, že byl logikou věcí přinucen ponechat Fillona v premiérské funkci, nezvrátil (zatím) negativní pohled Francouzů na svůj způsob vládnutí a na to, jak a čím rapidně mění jejich životní úroveň. Má teď vládu jednoznačně pravicovou, zatímco tu první sestavil jako 'otevřenou', tedy s účastí politiků, které odlákal opozici. Teď se jich zbavil. Ale předvčerejší průzkum popularity ukázal, že právě mezi nimi jsou ti, kterým po obměně vlády patří sympatie Francouzů. Centristi Jean-Luis Borloo, bývalý ministr životního prostředí, 55%; Hervé Morin, bývalý ministr obrany, 47%; socialista Bernard Kouchner, bývalý ministr zahraničí, 52%.
Celá pravda ovšem je, že politici, kteří do Sarkozyho týmu přišli s jinými než čistě pravicovými nebo alespoň centristickými postoji, se nemají kam vrátit. Ve svém původním politickém prostředí – tedy na levici – jsou zkompromitováni. Zůstanou zřejmě za postranní čarou. Aspoň to se Sarkozymu podařilo. Žádnému úctyhodnému prezidentovi ovšem záludná finta na úctě nepřidá, není-li motivována spravedlivou věcí. Tato je motivována snahou o co nejlepší šance na znovuzvolení. Jenomže momentálně má Sarkozy spíš šanci přiřadit se k několika málo francouzským prezidentům, kterým se nepodařilo pobýt v Elysejském paláci víc než jedno (dříve sedmileté, nyní pětileté) období.
Čím zklamal? Čím ještě může překvapit?
Vypůjčím si postřehy britského týdeníku The Economist, neboť se s nimi ztotožňuji. "Když ho volili prezidentem, viděli Francouzi silnou a kompetentní osobnost za jeho hyperdynamickým stylem, za jeho výroky o tom, že to či ono 'chce a také dokáže', za jeho – u politiků tak neobvyklou – schopností říkat věci na rovinu. Byl to pro ně muž jasných sloves (udělám, zařídím, provedu – pozn. Vel.) a ne abstraktních substantiv, jako 'sláva', 'velikost' (oblíbené termíny gaullistických státníků pro zdůraznění významu Francie – pozn. Vel). Slíbil Francouzům konec prázdné okázalosti. Většina jich tehdy tušila, že něco podstatného je na jejich národní politice špatně, a jeho považovali za schopného provést slibovanou radikální změnu. Nejjednodušším výkladem příčiny jejich zklamání je tedy právě to, že to nedokázal, neprovedl, neudělal. A přitom se neomezil na tradiční výkon prezidentské moci, která spočívá v řízení zahraniční politiky a obrany. Monsieur Sarkozy zasahoval do všeho.
Francouzi chtěli vůdce, který způsobil blahodárný otřes, on ale otřásl posvátnými principy svého úřadu. Přivedl Francouze do rozpaků tím, že Elysejský palác, určité kruhy byznysu, pohlaváry médií a dokonce soudnictví spojil do čehosi, co se podobalo 'klubu'. V zemi, kde se veřejný život tradičně vyhýbal vstupu do (privátní sféry) ložnic, zůstávali Francouzi konsternováni poznámkami prezidentových poradců nad stavem jeho manželství s Carlou Bruniovou. Nikdo ve Francii netouží po návratu někdejšího pokrytectví; nikomu ale také není lhostejná neúcta vůči důstojnosti prezidentského úřadu." Tolik The Economist.
Čím tedy ještě může Sarkozy Francouze (příjemně) překvapit? Předcházím o pár hodin okamžik, kdy na to odpovědět bude snadnější. Už dnes večer vystoupí francouzský prezident v televizi a víc než hodinu bude objasňovat své další plány. V tomto okamžiku mohu tedy jen odhadovat: Po prosazení penzijní reformy se teď Sarkozy bude pokoušet prosadit sám sebe, a to na mezinárodních fórech. Po otřesech, které celému světu způsobila a stále ještě působí finanční krize a fenomény jako hazardní provozování bankovnictví a neméně hazardní zadlužování států, bude usilovat o zavedení rigoróznějšího řízení (angl. governance) světových a samozřejmě také evropských financí. Bude k tomu mít dočasně výhodné postavení: předsedá G-dvacítce.
Nezůstane ve stínu ani na globální politické scéně. V lecčems má už předem zajištěné spojenectví Angely Merkelové (která se zase ve svých plánech bude opírat o něho). Oba mají jistou představu o tom, jaké místo by na světové politické šachovnici mělo vedle Evropy zaujmout Rusko. V této souvislosti, ale i v souvislosti s případnou «měnovou válkou», kterou G-dvacítka v Soulu nezažehnala, budou možná nuceni poodhalit své názory na to, jaké postavení by v globální aréně přiřkli Spojeným státům. Co z toho se opravdu odhodlá Sarkozy udělat – tedy spíš prohlásit, abychom nezapomínali na to, že je spíš rétor než aktér (od slova akce) – to napoví, nebo přímo odhalí už konec tohoto týdne v Lisabonu.
- Nicolas Sarkozy autor: Christophe Ena, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1832/183111.jpg
- Nicolas Sarkozy a Carla Sarkozyová Bruniová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1516/151558.jpg
- Summit G20 v Soulu autor: Eric Feferberg, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2096/209511.jpg
- Merkelová a Sarkozy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/2000/199931.jpg
