Jsou toho plné evropské noviny, ale málokdo to tam vidí. Je to totiž hlavně mezi řádky – projekt společné evropské měny má, zdá se, jednu vrozenou vadu! Není zabezpečen ani proti vnitřní nekázni, ani proti vnější nepřízni, totiž proti logice tržních mechanismů, které jsou slepé a hluché k zájmům politiků i občanů.
Řecko a osud Evropy
Že s osudem Řecka je úzce spjat osud eura, osud dalších členských zemí eurozóny s vysokým rozpočtovým deficitem a osud eurozóny jako takové, to čteme přímo v titulcích komentářů evropských deníků už po řadu dní. Ale teď, když je už dohoda o půjčkách zemí eurozóny a MMF Řecku uzavřena (zatím ovšem – pro přesnost – jen na úrovni ministrů financí), je najednou z textů, které analyzují možný vývoj situace, cítit podezření, že ani celková suma a způsob aplikace finanční pomoci nemusí být dostatečnou zárukou úspěchu. Protože přece jen k měnové unii, zrozené v r. 1992 v Maastrichtu se dodnes nevybudovala na dostatečné úrovni unie politická. A přitom záchrana řeckých veřejných financí půjčkami zemí eurozóny a MMF se opírá o politickou vůli víc než o zákonitosti tržních mechanismů. V této chvíli se to jeví jako slabina. Plán půjček nevzal dostatečně v úvahu živelnost působení sil světového spekulativního finančního kapitalismu, jejichž dravost neomezuje žádné politické zadání, žádná odpovědnost vůči společnosti.
Zjistí-li finanční trh jakoukoli slabinu v plánech státníků na obranu eura, využije ji bez ohledu na politické nebo sociální následky v Řecku, v eurozóně nebo v celé EU. Slabinou může být třeba podezření (už teď často vyslovované), že vynaložené sumy nestačí na to, aby před hrozbou bankrotu a před strategií finančního trhu preventivně uchránily také další silně zadlužené státy.
„Lidský faktor“
Druhý faktor, který může negativně ovlivnit vývoj situace během aplikace záchranného plánu, je, řekl bych, protilehlý vůči tomu prvnímu, tj. proti tržním mechanismům. Je ale stejně živelný a nespoutaný. Je to občan a jeho zbraň proti křivdě: demokracie. Ta mu dává možnost vzdorovat i záchraně před státním bankrotem (!), pokud ho nikdo nedokáže přesvědčit, že nemá kruté podmínky záchrany vnímat jako křivdu. A on je tak vnímá, protože ho připraví o řadu sociálních jistot. V Řecku už se „občan“ postavil na odpor podmínkám záchranného plánu. A vzniká nebezpečí, že se bude bránit nejen způsoby, ke kterým ho opravňují zásady demokracie a platné zákony. A to může vést k destabilizaci země.
Záchrana řeckých státních financí za cenu rozvratu řeckého státu?! To také nelze dopustit! Důvodů je řada, ale přidržím se jen toho, který opět poukazuje na nedostatky v obraně politického projektu proti nespoutaným tržním mechanismům. Finanční trhy by asi na sociální nepokoje a na případný politický chaos v Řecku reagovaly právě tak zhoubně jako na případný bankrot řecké ekonomiky.
Obě ta rizika, provázející právě uzavřené půjčky oslabenému Řecku, jsou veliká. A dostávají konkrétní obrysy teprve postupem času; nedala se v celé své nebezpečnosti odhadnout předem. Ale i kdyby! Nepodniknout nic stejně nebylo možné. Nejde jen o Řecko. Už jsme to mnohokrát slyšeli, a je to bohužel pravda.
