Míra neoblíbenosti EU u většiny evropské populace dlouhodobě roste. Například ve Velké Británii by dnes podle průzkumu týdeníku Observer 56 % dotázaných hlasovalo pro vystoupení země z EU; protievropské nálady posílily u všech tří hlavních britských politických stran. Nadpoloviční většina Čechů by dnes do unie vstoupit nechtěla a pro odchod z EU se vyslovila také většina Rakušanů. K oblibě EU na Slovensku rozhodně nepřispěla ani unijní cenzura slovenského návrhu pamětní dvoueurové mince, z něhož musela slovenská Národní banka odstranit svatozář a kříže z oděvu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
Svatozář a „náboženská neutralita“
Podle zpravodajských serverů se prý „některým státům EU“ nelíbil původní návrh proto, že církevní symbolika by „porušovala náboženskou neutralitu“. Podivné je už to, že se ony „některé státy EU“ – šlo snad jen o dva - ani neobtěžovaly identifikovat. Můžeme si myslet, že šlo např. o Francii a Německo, ale také třeba o Bulharsko či Rumunsko. Přejí-li si původci cenzury křesťanské symboliky zůstat v anonymitě, mohou to být i první dva, skrývající se za druhé dva. Každopádně se za své doporučení amputovat křesťanským světcům jejich atributy spíše stydí a bylo by zajímavé vědět, kdo konkrétně tento absurdní nápad v oněch utajovaných zemích prosadil.
Neméně zmatené je i zdůvodnění, že by šlo o porušení „náboženské neutrality“. Evropská unie nevznikla v náboženském vakuu, nýbrž na křesťanském půdorysu a zásluhou křesťanských politiků. I když následující generace politiků pod vlivem radikální levice zabránila vtělení historického židovsko-křesťanského vkladu do základního unijního dokumentu, nic to nemění na tom, že evropský projekt stojí na křesťanských základech.
Jak připomíná Martin Zvěřina v Lidových novinách, pokud by kvůli „náboženské neutralitě“ skutečně bylo nutné cenzurovat svatozář, museli by být vyškrtnuti také věrozvěsti, „protože jak všichni víme, nejsou to rozhodně postavy nábožensky neutrální“. A nejen věrozvěsti, z národních dějin by museli zmizet i světoznámí čeští světci jako sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Jan Nepomucký, sv. Ludmila či sv. Anežka. Vysloveně humorný je pak argument historika Jána Steinhübela ze Slovenské akademie věd, že Cyril s Metodějem nemají nárok na svatozář, „protože když tu působili, ještě svatí nebyli“. Připomíná to (v obráceném gardu) anekdotu o Arabovi, který v londýnském taxíku žádá vypnout autorádio, protože hraje hudbu, která „v čase Proroka Mohameda nebyla“, načež řidič ho vysadí s tím, aby si počkal na velblouda, jelikož „ani taxíky v dobách Proroka nebyly“.
Pokud jde o vymazání křížů z původního návrhu mince (a jejich nahrazení jakousi nepovedenou berlou), je možné to pokládat za součást unijní protikřížové kampaně, kterou pozorujeme už několik let. Tato hysterie vrcholí zejména v adventu a o Vánocích, kdy kříže, stejně jako křesťanské symboly, mizí v řadě evropských zemí. Namalovat kříž na věži kostela např. na vánoční pohlednici považují unijní cenzoři za „politicky nekorektní“, takže místo křížů se na vánočních malůvkách povinně objevují roztodivné bizarní útvary. Svatozář mizí kolem hlav Svaté rodiny i na vánočních betlémech. A Ježíšek se už nevyskytuje ani na vánočních kolekcích a adventních kalendářích.
Rakouský publicista Udo Ulfkotte shromáždil fakta o tom, jak v různých zemích musely zmizet všechny symboly křesťanských svátků. Ve Vídni nesměl Mikuláš přijít do tamních mateřských škol, v holandském Amsterodamu nesměl mít na mitře kříž. V Německu musely být tradiční křesťanské Martinské slavnosti přejmenovány na „slavnosti brambor“. Křížek na krku byl v některých zemích zakázán a lidé jsou za jeho nošení vyhazováni z práce. V britském Oxfordu vydaly městské orgány nařízení, že na pouličních plakátech nesmí být použito slovo „Vánoce“. V jedné škole v britském Nottinghamu se poprvé v dějinách nesměla hrát hra o narození Ježíše Krista – údajně by to „uráželo“ muslimské přistěhovalce.
Dívám se na československé poštovní známky se sv. Cyrilem a Metodějem, vydané v poválečné době: svatozář je ještě na svém místě i kříž s ukřižovaným Ježíšem. Ještě na vánočních poštovních známkách České republiky z počátku 90. let měla Svatá rodina svou svatozář a děťátko Ježíš nebylo vyměněno za nějakou komerční náhražku. Ale když se evropskou křesťanskou identitu rozhodly elity EU nahradit „náboženskou neutralitou“, odsoudil v r. 2006 Evropský soud Itálii za krucifix na stěně školní třídy. Odvolání italské vlády a bouře protestů italské veřejnosti, kterou vzbudil tento verdikt, konečně v r. 2011 přinutily Evropský soud pro lidská práva zrušit původní rozsudek a přiznat, že kříže na stěnách italských škol nenarušují práva nekatolických rodin.
Ostrovy „pozitivní deviace“, kde se unijní cenzurní mánií neřídí, ovšem existují a není jich málo. Včera jsem jeden objevil na pražském Náměstí míru před kostelem sv. Ludmily: v centru magicky osvětleného vánočního trhu obyčejné dřevěné jesle s matkou, otcem a právě narozeným Synem Božím. Samozřejmě se svatozáří.