Vždy říkal, že se vrátí, a vrátil se. Byť to trvalo téměř tři měsíce. Případ svrženého prezidenta Hondurasu Manuela Zelayi má všechny atributy románu z latinskoamerického magického realismu. 28. června ho vojáci odvezli v pyžamu z jeho domu, aby ho pak vyvezli ze země. 21. září se objevil na brazilském velvyslanectví v Tegucigalpě. Jak se tam dostal? Podle svých slov překročil nepozorovaně hranici ze Salvadoru. Pak cestoval dvě noci a jeden den vnitrozemím Hondurasu. Tajně. Skrytý v kufru automobilu. Oklamal všechny hlídky. A dostal se na brazilskou ambasádu.
Otevírá se možnost jednání?
Zelayův odvážný návrat do vlasti by mohl být dobrou příležitostí k novým pokusům o dialog. Nicméně na žádné řešení politické krize to moc nevypadá. Dva prezidenti, jeden dosazený pučem a druhý svržený, nadále požadují legitimitu pro svoji vládu. V ulicích Tegucigalpy i dalších měst teď častěji dochází k násilným střetům a zvyšuje se napětí mezi oběma tábory rozdělené společnosti.
Média ve vzdálené České republice se tématu věnují jen okrajově. A to i přesto, že v této malé středoamerické zemi jde o hodně. Jde o růst vlivu nové latinskoamerické levice zastoupené nejhlasitěji venezuelským prezidentem Hugem Chávezem, ale i dalšími umírněnějšími proudy. Jde o precedens vojenských převratů a jejich (ne)legitimity v období po studené válce. A jde také o roli Spojených států, které se v minulosti vždy snažily dění na svém kontinentu kontrolovat.
Nyní je ale situace jiná. Americký prezident Barack Obama dosud neučinil jediný výraznější krok ve svém postoji vůči Hondurasu. Zásahy Spojených států se v podobných případech děly i po zmíněné studené válce. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let si Američané například ve vojenské intervenci došli pro panamského diktátora Noriegu, stáli za svržením haitského pučisty Cedrase a dosazením prezidenta Aristida. Teď se Bílý dům omezil jen na požadavek návratu svrženého prezidenta Zelayi a neuznává vládu Michelettiho. Ale to dělají všechny země světa a nejvlivnější mezinárodní organizace. Od Spojených států, které se angažují v Afghánistánu, v Iráku, na Blízkém východě i jinde, by se čekalo možná trochu víc.
Šance pro Brazílii
Příležitosti se naopak chopila Brazílie – jihoamerický gigant, který aspiruje na roli regionálního lídra a na stálé členství v Radě bezpečnosti OSN. Manuel Zelaya si jako své útočiště vybral právě brazilské velvyslanectví, i když Brasilia tvrdí, že o tom předtím nevěděla. Teď má Brazílie šanci stát se významným prostředníkem v honduraské krizi, která rozděluje celou latinskoamerickou společnost. Může iniciovat širší aktivity na mezinárodních fórech a tím výrazně zvýšit i svůj vlastní význam a postavení. Pasivity Spojených států možná Brazílie dokáže dobře využít. Volba brazilské ambasády jako útočiště byl dobrý tah svrženého prezidenta. Mohl si zvolit třeba velvyslanectví jemu ideologicky bližší Venezuely. Ovšem na tu, díky jejímu prezidentu Chávezovi, část světa pohlíží jako na ne příliš neutrální zemi. Pro část světa by dnes Venezuela nebyla důvěryhodným prostředníkem. Brazílie ano. Má skvělé vztahy jak se Spojenými státy, tak s Venezuelou. Jak s Kolumbií, tak s Kubou. Jak s Afrikou, tak s Evropskou unií.
V Hondurasu se mezitím dál mluví o chystaných prezidentských volbách, které se mají konat 29. listopadu. Zatím se ale zdá, že ani ty nic nevyřeší. Předvolební kampaň by probíhala pod vedením vlády, kterou nikdo na světě neuznal. Mezinárodní společenství už prohlásilo, že výsledky případných voleb neuzná, pokud před jejich konáním nebude Zelaya znovu uveden do své funkce. Nejnověji své pochybnosti vyslovila OSN a oznámila, že se případných voleb účastnit nebude.
- Manuel Zelaya autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1131/113010.jpg
- Nově dosazený prezident Hondurasu Roberto Micheletti autor: ČT24, zdroj: AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/957/95688.jpg
- Brazilský prezident v Praze autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/172/17110.jpg
