Robert Fico je slovenským premiérem osm z uplynulých deseti let a vše nasvědčuje tomu, že jím bude i po sobotních parlamentních volbách. Pro Slovensko to je špatná zpráva.
Před čtyřmi roky vyhrál Fico volby se 44 procenty hlasů, což jeho Smeru vyneslo 83 mandátů v Národní radě se 150 poslanci – tedy pohodlnou jednobarevnou většinu. Poslední preference letos odhadovaly výsledek Smeru jen na 34 procent, ale i to znamená vítězství a navíc – nabízí se pohodový koaliční partner. Nebude to žádná ze standardních politických stran, ale Slovenská národní strana (kterou už nevede hulvát Ján Slota), která není ani slovenská, ani národní, ale především – ochotná uzavřít jakýkoliv obchod, aby se dostala k moci. A tomu Fico rozumí.
Sázka na strašení uprchlíky
Vládnutí Smeru má dva hlavní problémy: poškození standardních pravidel liberální demokracie a vážné zpochybnění zahraničně politické orientace na západ, což byl sdílený konsenzus všech demokratických politických sil od porážky Vladimíra Mečiara ve volbách v roce 1998. Jinými slovy – Ficovi není v cestě za mocí a šancí rozdělovat poslední velké peníze z EU nic svaté.
Představme si některou z minulých českých vlád, jimž dominovala ODS nebo ČSSD, a představme si, že by jedna nebo druhá měla nadpoloviční většinu a opozici slabou než slabší. Jak by vládl Topolánek nebo Paroubek v takové situaci?
Robert Fico postupně obsadil všechny funkce ve státě vlastními lidmi – to, co způsobilo Polsku mezinárodní skandál, udělal slovenský premiér postupně a takřka bez povšimnutí. Míra rozkrádání ve zdravotnictví, při rozdělování státních zakázek firmám s neznámými vlastníky, při výstavbě dálnic je nesrovnatelně vyšší než v Česku a především nesrovnatelně bezskrupulóznější. Na Slovensku přitom nebyl za korupci dosud odsouzen žádný vysoce postavený politik.
Ve volební kampani vsadil Fico na strašení migranty a nezastřené uplácení voličů ze státního rozpočtu. Původní volební heslo Pracujeme pro lidi se změnilo na Chráníme Slovensko. Ficovy výroky „zabráníme vzniku ucelených muslimských komunit“ a „budeme sledovat každého jednoho muslima na Slovensku“ a strašení, že migranti budou obtěžovat slovenské ženy, by vyřadily ze slušné společnosti jakéhokoliv politika na západ od řeky Moravy. Na Slovensku sklidila vláda ovace. Ficova vláda nejenže odmítla podřídit se většinovému rozhodnutí přerozdělovat uprchlíky podle stanoveného klíče, ale podala proti kvótám žalobu k Soudnímu dvoru v Luxemburku. Ani podle kvót, ani dobrovolně nepřijme Slovensko za vlády Roberta Fica ani jednoho migranta.
Volební program strany Smer má jen 133 slov – je to jedna strana plná frází. Zato sociálním balíčkům, do nichž Ficova vláda investovala postupně 1,5 miliardy eur (40 miliard korun) ze státního, jeho voliči rozumějí. Kabinet snížil DPH na základní potraviny z 20 na 10 procent, zvýšil minimální mzdu, mateřské dávky i příspěvek na dítě, zavedl příspěvek na školy v přírodě a lyžařské kursy, lidé mají nižší ceny plynu, vánoční důchody, vlaky zadarmo pro studenty a důchodce…
Nemožná opozice
Nebyla tu zatím řeč o pravicové opozici, což není náhoda – nejenže nepředstavovala žádnou hrozbu pro vládu v uplynulých čtyřech letech - není Ficovi konkurencí ani ve volbách. Nejsilnější z opozičních stran – Sieť výrazného prezidentského kandidáta Radoslava Procházky – měla preference 14 procent a ostatní čtyři až pět stran méně než deset. Slovenská opozice je ještě více rozklížená než ta česká a chybí jí aspoň taková osobnost, jako je Miroslav Kalousek…
Jedinou protiváhou politice Smeru je populární prezident Andrej Kiska, který Fica porazil v přímých prezidentských volbách. Jeho pravomoci jsou ale omezené a jeho místo není v denních politických šarvátkách.
To, že Smer neobhájí nadpoloviční většinu, je dáno jistou únavou z Fica, mnohými korupčními skandály, nespokojeností, kterou před volbami projevili stávkující učitelé a stovky výpovědí zdravotních sester.
Nicméně jiný výsledek než koaliční vláda Smeru a Slovenské národní strany by byl takovým překvapením, jako kdyby české prezidentské volby vyhrál Karel Schwarzenberg, a ne Miloš Zeman. Pražská kavárna – tedy městský liberální volič – v to sice doufala, ale od reality byl ten sen hodně daleko.
Pro Slovensko bude taková vláda nebezpečná především v situaci, kdy je EU velmi křehká a může se stát, že v několika týdnech se začne dělit na západní jádro a periferii. Fico už nyní podléhá středoevropské nemoci autoritářství, kterou má Viktor Orbán v pokročilém stádiu a která nakazila celou novou moc Jaroslava Kaczynského. A nová vláda bude ještě náchylnější distancovat se od Bruselu a poohlížet se na východ po Vladimiru Putinovi.
Předvolební komentáře slovenských liberálních médií jsou bezradné a bratislavská kavárna cynicky žertuje na téma, kdy je správný čas na balení kufrů.
Je zástupcem šéfredaktora deníku SME v Bratislavě. V minulosti byl také šéfredaktorem MF Dnes (1993–2000), slovenského deníku Pravda (2000–2008) a českých Hospodářských novin (2011–2013).
