Velkého a tělesně mocného herce z Francie Gérarda Depardieua mají Rusové v oblibě dlouhá léta. Ruské ženy zvlášť. Od chvíle, kdy mu Vladimir Vladimirovič osobně předal „Passport“ psaný prioritně azbukou a přijal ho tím do společenství rodáků, jakoby kouzlem se inspirovali moderátoři mnohých ruských rozhlasových stanic (na Ukrajině, na Kavkaze a v Bělorusku taky), aby sáhli po písničce, cenzurou potlačované ještě i za Gorbačova. Až teď zas bujaře zní: „Oh, that Rasputin, lover of the Russian Queen…!!“
Rusko má za sebou nejhýřivější období roku. Od Silvestra 2012 až do 8. ledna 2013 jsou v ruském kalendáři všechny dny vybarveny pěkně do červena. O takové nekonečné alkoholické dovolené (zahrnující pravoslavné vánoce a „starý Nový rok“) se jiným národům na této planetě snad nemůže ani zdát.
Rozsochatý Depardieu dekádu velice rozverné veselosti mimořádně zpestřil. Vyčítají mu to jen ti, kteří si neuvědomují, že mezi ruskou a francouzskou kulturní, zvláště pak hereckou občinou a mnohohrannou intelektuální, zvláště pak uměleckou sférou, existují tisíceré vzájemné vazby, přinášející nesmírné a vítané obohacení v obou směrech. Jsou tu proudy lásky i nenávisti, souznění i občasného proklínání.
O spektakulárním vpádu Gérarda Depardieua do Ruska za bouřlivého smíchu obecenstva při novoročních estrádách Sergej Michalkov rozněžněle pravil: „Jeden zvláště milý opilec z opačného konce Evropy mezi nás tak snadno zapadne!“
Francouzský Novorus si na Východě na sympatie „místních“ stěžovat nemůže. Ostatně v posledním čtvrt století je v Rusku skoro všechno možné. Dávno pryč jsou časy kdy jiný, neméně slavný Gérard Philipe, způsobil v sovětsko-francouzských vztazích superbouři nevole, když po návratu z Moskvy uspořádal ve svém pařížském bytě unikátní výstavu dovezených běžných exponátů ruského ženského spodního prádla. Francie řvala smíchy a v knize návštěv výstavy se našly i takové zápisy: „Teď lze pochopit, proč Rusové tolik pijí!“
Muž, který má ve svém novém pase azbukou napsané jméno Gérard Xavier Marcel Depardieu je v Moskvě, Petrohradě, v Mordovii i jinde přijímán s otevřenou náručí. A nejen na vysoké vládní úrovni. Pokud je známo, on sám velkoryse přijímá všechny žádosti o rozhovory. Není jich málo. Pózuje před kamerami, mikrofony i pro spoustu novin, odpovídá i na spoustu neuvěřitelně pitomých otázek. Ten člověk má nervy! A neváhá se vyjadřovat otevřeně a jadrně ke všemu. Když už je to tak, nemohu se ubránit podezření, že řada jeho výroků bude interpretována účelově, ne-li nakonec přímo vymyšlena. Známe přeci bulvár a jeho metody – a ty jsou stejné na všech polednících i rovnoběžkách. Berme je proto s rezervou.
Depardieu ví o umění hodně, o literatuře, divadle, filmu, atd. Ale nejvíc je a bude citováno, co si herec si myslí o ruské demokracii, o opozici, o Pussy Riot.
O geniálním šachistovi Garry Kasparovovi, řekl, že o jeho velkém umění nad 64 políčky hry s černými a bílými figurami nemá pochyby. Ovšem dodal – k nelibosti těch, kteří vládu v Kremlu v lásce nemají – že politika je mnohem složitější než šachy. O Pussy Riot řekl (a v tom se určitě nemýlil), že kdyby si nyní odsouzené dívky, něco podobného dovolily v mešitě, živé by nevyvázly. Nad otázkou, proč v prosinci nebyl konec světa, se chvíli zamyslel a pak předstíral zděšení: „Proboha, kdyby byl konec světa, tak by mi to zkazilo narozeniny, které mám čtyři dny před Silvestrem!“
A tady je zřejmě jádro pudla – Gérard Depardieu utíkal do země, která má postaru o 13 dní posunutý kalendář. Tímhle trikem o 13 dní omládl. A navíc – Putin odmítl posunout čas proti Evropě. Třeba slavný, ještě stále Francouz, Depardieu pochopí, že vlezl do země, kde jsou věci a poměry těžko vypočitatelné.
