"Jsme blízko odhalení pachatelů vraždy Natálie Estěmirovové," prohlásil tuto středu nejmenovaný zdroj z bezpečnostních složek ruského Jižního federálního okruhu. Ruské orgány podle něj zadržely skupinu podezřelých, kteří padesátiletou ruskou aktivistku a ředitelku grozněnské kanceláře lidskoprávního hnutí Memoriál 15. července 2009 unesli a brutálně zavraždili. "Shromažďujeme důkazy a očekáváme konkrétní výsledky velmi brzy," dodal zdroj ruské agentury RIA Novosti. Konec smutného příběhu další nájemné vraždy spojené s neklidným Čečenskem? Naopak, jen první obláčky známé kouřové clony, která v podobných případech zakrývá skutečné pachatele.
Proč musela zemřít Natálie Estěmirovová
Pachatel neznámý
Ať už v nejbližší době zveřejní ruští vyšetřovatelé jakoukoli verzi smrti Natálie Estěmirovové, jisté je jedno: jméno skutečného vraha neboli objednatele nájemné vraždy mezi nimi nebude. Za obětní beránky budou možná předhozeni někteří konkrétní vykonavatelé vraždy, cesta ke skutečným viníkům ale zůstane - stejně jako v mnoha předchozích případech - uzavřená.
Dozvíme se možná pár detailů o lidech, kteří bezbrannou Estěmirovovou minulou středu ráno unesli v čečenském hlavním městě Grozném, spoutali, brutálně mučili, pěti střelnými ranami do hlavy a hrudníku zabili a pak její bezvládné tělo pohodili u ingušské vesnice Gazi Jurt. Možná se dozvíme i jména a podobu některých vrahů. O skutečném hybateli celého smrtícího stroje, tedy objednavateli nájemné vraždy, se ale nedozvíme nic. Potvrzují to předchozí případy zavražděných ruských novinářů a aktivistů, končící v drtivé většině s nálepkou: pachatel neznámý.
Může za to Kadyrov
Předseda ruského lidskoprávního hnutí Memoriál, pro které Estěmirovová v Grozném skoro deset let pracovala, má v celé věci jasno. „Kdo nese odpovědnost za smrt Natálie? Znám toho člověka jménem. Jmenuje se Ramzan Kadyrov,“ prohlásil Oleg Orlov minulý týden na tiskové konferenci. „Nevím, jestli vydal příkaz k vraždě Natálie sám nebo to udělali jeho podřízení iniciativně sami. O jeho účasti na této vraždě ale nepochybuji,“ dodal Orlov.
Dvaatřicetiletý čečenský prezident se ihned ostře ohradil. „Nejste prokurátor, soudce ani vyšetřovatel, abyste vynášel takovéto výroky. Vaše slova jsou přinejmenším neetická a velmi podivná,“ řekl podle své tiskové služby minulý čtvrtek v osobním telefonátu Orlovovi sám Kadyrov. Smrt Estěmirovové je podle Kadyrova cíleným útokem proti jeho osobě i čečenským úřadům. Orlovovi pohrozil soudem na ochranu osobnosti, jedním dechem ale dodal, že „osobně dohlédne na vyšetřování“ a zapojí do něj své „nejlepší a nejschopnější lidi“.
Malý kult osobnosti
Orlovovo obvinění vypadá možná trochu přitažené za vlasy. On sám dodává, že měl na mysli hlavně politickou odpovědnost Kadyrova za nájemnou vraždu Estěmirovové. Padesátiletá Natálie (podobně jako její blízká přítelkyně, v roce 2006 zavražděná novinářka Anna Politkovská) vyšetřovala desítky případů, kvůli kterým se jí mohl někdo brutálně pomstít. Nezákonné vraždy, únosy, vydírání ze strany státních úředníků v Čečensku - o tom všem psala a mluvila Estěmirovová dlouhé roky. Nutno dodat, že jako jedna z mála osob v Čečensku.
Komu ale odvážná aktivistka vadila nejvíc, byl právě mladý čečenský prezident. Z malé severokavkazské republiky, která prošla za posledních 20 let dvěma krvavými válkami, si udělal malé osobní knížectví s neskrývaným kultem osobnosti. „Podporuje mě 99,5 procenta Čečenců,“ řekl mi na konci června během krátkého rozhovoru v rodné vesnici Centoroj. Dodal, že za něj mluví konkrétní práce.
Tu nejde přehlédnout. Z hlavního čečenského města Grozného udělal Kadyrov po letech ničivých válek znovu funkční město s opravenými domy a jednou z největších mešit v Evropě. Mnoho Čečenců má na své straně. „Možná dělá chyby, je mladý a zbrklý, ale posunuje věci reálně k lepšímu,“ řekl mi jeden z přátel v Grozném během naší červnové návštěvy. Mluvil o konkrétních věcech: jak se po dvaceti letech nebojí poslat děti večer na ulici, jak prezident osobně dohlíží na to, aby se peníze na stavbách nerozkradly, jak každý den rostou nové budovy, jak se opravují dlouho zanedbané silnice.
Normalizace po čečensku
Jenže i přes nesporný posun na čečenské „fasádě“ zůstává její vnitřek i pod mladým prezidentem pořád stejně smutný: zhroucená ekonomika, 80procentní nezaměstnanost, válkou zdivočelí lidé, totální neúcta k právu, klanové uspořádání společnosti. V mnohém jsou to obecné problémy celého ruského severního Kavkazu, Čečensko je ale vytahuje do extrému. Hlavní město Groznyj jsem letos navštívil s odstupem několika let. V letech 2000 a 2001 jsme do něj spolu s místními lidmi vozili konvoje české humanitární pomoci. Doba byla tehdy zlá, město zničené, lidé tvrdě zasažení válkou, ale přesto byli v něčem svobodnější a nezávislejší než nyní.
Ramzan Kadyrov dokázal za poslední roky ovládnout roztříštěnou čečenskou společnost téměř dokonale. Je to kombinace totální kontroly peněz, které přicházejí z federálního centra, ovládnutí silových struktur a čečenských médií, které dělají z mladého prezidenta všemocného poloboha. Čečensko přišlo během dvou válek téměř o všechnu inteligenci (ta je vždy první, která utíká v časech nebezpečí jinam) a v zemi zůstali většinou nevzdělaní lidé, kteří jsou kvůli rozpadlé ekonomice úplně závislí na čečenské vládě, tedy Ramzanu Kadyrovovi. Ten toho využívá klasickým normalizačním stylem: dám ti chleba, drž ale hubu a krok.
Jak chutná moc
V klanově uspořádané společnosti, jako je ta čečenská, je podobná moc téměř neomezená. Za kritiku či nepoddajnost neplatí jen konkrétní člověk (ztrátou práce, izolací, vyhrožováním, možná i zabitím), ale všichni jeho příbuzní a známí. Moc chutná. A nemá ráda kritiku.
Ramzan Kadyrov v posledních letech úspěšně potlačoval islámské radikály, kterým se ve válkou zničené zemi dlouho dařilo. Spolu s nimi ale brutálně zatočil i se všemi konkurenty či kritiky - bývalými silovými rivaly bratry Jamadajevovými a Movladi Bajsarovem nebo svým ex-bodyguardem Umarem Israilovem, který si ho v roce 2006 dovolil kritizovat z rakouského exilu. Všichni postupně zemřeli rukou „neznámého vraha“ tam, kde se nacházeli: v Čečensku, Moskvě, Dubaji nebo Vídni. Ruské úřady k tomu jen tiše mlčí.
Natálie Estěmirovová zůstala jedním z mála kritických hlasů, které Kadyrovovi připomínaly nepříjemné stránky jeho vlády: pokračování nezákonných únosů, vydírání, nelegální zabírání pozemků, nekontrolované machinace s federálními prostředky. Kadyrov se nejprve pokusil lidskoprávní aktivistku koupit: loni ji jmenoval do čečenské Rady pro lidská práva, poradního orgánu podřízeného přímo prezidentovi. Jenže Estěmirovová se nevzdala a dál pokračovala v kritice prezidentova režimu.
V normalizované čečenské společnosti, povinně nadšené z prezidenta stavitele a rezignující na jakoukoli kritiku, to byl běh hlavou proti zdi. V březnu 2008 došla Kadyrovovi trpělivost. Estěmirovovou si předvolal a zbavil ji všech funkcí. „Řval na ni, ponižoval ji, hulákal, s kým prý žije, kde má příbuzné a dceru,“ vypráví její kolegyně Táňa Lokšinová z organizace Human Rights Watch o posledním setkání prezidenta s Estěmirovovou. Podle Lokšinové jí Kadyrov také zakázal navštěvovat policii, prokuraturu a další úřady - což byla nezbytná součást její lidskoprávní práce.
Hlavu do oprátky
Estěmirovová se lekla. Na tři měsíce odjela s pomocí přátel do Londýna. Pak se ale vrátila zpět do Grozného a pokračovala v práci. Potkali jsme se na začátku června v Moskvě. Mluvila o atmosféře strachu v Čečensku a nutnosti pokračovat v práci navzdory výhrůžkám. Pak události nabraly rychlý spád. 10. července 2009 si čečenský ombudsman Nurdi Nuchadžijev předvolal jejího kolegu z grozněnské kanceláře organizace Memoriál. Řekl mu jasně: „Vaše materiály a práce budí silné znepokojení na nejvyšších místech. Měli byste pochopit, že strkáte hlavu do oprátky a musíte co nejdříve změnit styl vaší práce.“ Estěmirovová a její kolegové výzvy neuposlechli. Ona sama za to zaplatila o pár dní později životem.
Natálii Estěmirovovou, dceru čečenského otce a ruské matky, pohřbili její přátelé 17. července 2009 v rodové vesnici Koškeldy sedmdesát kilometrů od Grozného.
Ke hrobu se s ní přišlo rozloučit pár přátel i šestnáctiletá dcera Lana. Detaily o vraždě si normalizované Čečensko jen šeptá, oficiálně případ neexistuje. Ruský prezident Dmitrij Medvěděv sice vyjádřil nad smrtí Estěmirovové velké znepokojení, vinu Ramzana Kadyrova na její vraždě ale předem vyloučil. Pro mnohé kolegy a nezávislé pozorovatele je ale představa, že si v Čečensku, totálně kontrolovaném mladým prezidentem, někdo dovolí provést nájemnou vraždu tak známé osoby bez vědomí všemocného Kadyrova, jen těžce představitelná.
Čečensko přišlo o jeden z posledních nezávislých hlasů a organizace Memoriál dočasně zastavila práci v republice. „Životy, zdraví a bezpečnost našich pracovníků jsou v silném ohrožení. Úřady Čečenské republiky projevují neskrývanou nenávist k jakýmkoli nezávislým občanským iniciativám a demonstrují úplné nepochopení instrumentů občanské společnosti. Vysoce postavení představitelé republikových úřadů srovnávají obhájce lidských práv s teroristy a vyhrožují jim. V takovém prostředí nemůžeme pracovat.“
- Natalja Estěmirovová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/989/98825.jpg
- Ramzan Kadyrov autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/769/76804.jpg
- Čečensko autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/804/80365.jpg
- Organizace Memorial autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/991/99081.jpg
- Natalja Estěmirovová autor: ČT24, zdroj: www.livechechnya.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/988/98783.jpg