Josef Pazderka

Polsko-české vztahy jsou v posledních letech přinejmenším korektní, rozhodně jsou obě země otevřené spolupráci. Rozděluje je však pohled na budoucnost ve společné Evropě. Zatímco Poláci patří k velkým eurooptimistům a usilují o co nejsilnější postavení, u nás panuje nedůvěra k čemukoliv, co má nálepku EU. A vzájemným vztahům Polska a Česka rozhodně nedodala kauza nekvalitních polských potravin dodávaných na náš. Na polsko-české spojenectví, budoucnost Evropy, přijetí eura nebo aféru s odposlechy amerických zpravodajských služeb hovořil ministr Radoslaw Sikorski s varšavským zpravodajem České televize Josefem Pazderkou.

„Vítejte v ráji,“ říká nám při seznámení na základně Lékařů bez hranic (MSF) v somálském hlavním městě Mogadišu s úsměvem zhruba pětačtyřicetiletý Brian, vedoucí malé humanitární mise. Je to vytáhlý humanitární veterán, jehož afghánská čapka na hlavě prozrazuje pobyt na řadě dalších rizikových míst. Brianovo přivítání je trochu ironické, ale má reálný základ. Nic kolem ve zničeném Mogadišu ráj nepřipomíná, místo samo ale bylo před 30 lety Riviérou východní Afriky a jeho pískové pláže na pobřeží Indického oceánu přitahovaly davy turistů. Ráj se jmenoval i bývalý Hotel Paradise, v jehož polorozpadlé budově nyní mise MSF v somálském hlavním městě sídlí.

Praha – Byl jednou jeden americký student, který si před nástupem na vysokou školu udělal rok volna a pracoval v izraelském kibucu. Byl jednou jeden americký student, který rád fotil a cestou do Lucemburska, odkud se měl koncem léta vrátit do Kalifornie, projel na motorce celé Řecko a Jugoslávii. Byl jednou jeden americký student, který se i se svým fotoaparátem zastavil v Praze. Jmenoval se Paul Goldsmith a do hlavního města Československa přijel 20. srpna 1968.

Praha - Strhující dokument o tom, jak nečekaně silně prožívali někteří Rusové pražské jaro a také první ucelenější pohled do zákulisí invaze v srpnu 1968 z pohledu sovětských vojáků, novinářů i disidentů. To je unikátní dokument „Invaze 1968. Ruský pohled“ o ruském pohledu na srpen 1968, který vznikal v redakci zpravodajství ČT několik let. Autor a režisér Josef Pazderka v době svého působení v Moskvě po léta shromažďoval archivní materiály a výpovědi svědků i účastníků invaze do ČSSR z „druhé“, tedy sovětské strany.Diváci ČT se na dokument, který obsahuje dosud nezveřejněná svědectví sovětských vojáků, generálů, novinářů i disidentů, fotografie a doposud neznámé snímky invaze, mohli podívat právě v neděli 21. srpna od 20:20 na ČT2.

„Byl život do 21. srpna, a po 21. srpnu 1968. To je rok našeho sebeurčení. Ten den přímo nebo zprostředkovaně zpečetil velkému množství lidí jejich další osud. Někteří zamířili definitivně do disidentského hnutí, někoho to dostalo dokonce přímo do vězení, někdo naopak couvl a naprosto uvědoměle zaparkoval v komunistické kariéře.“ Slova ruského disidenta a historika Arsenije Roginského z textu právě vyšlé publikace Invaze 1968 jsou možná pro českého čtenáře překvapivá. Takovou míru empatie do českých a slovenských emocí spojených s traumatickým zážitkem invaze ze srpna 1968 by mnozí z ruských kruhů nečekali. Čechům a Slovákům připomínají důležitou skutečnost – totiž, že se svým Pražským jarem zdaleka nebyli sami. I Rusové měli vlastní „jaro“. Bylo starší, komplikovanější a tomu pražskému de facto otevřelo dveře, když odstartovalo vlnu uvolnění v totalitním východním bloku během první poloviny šedesátých let. Právě tahle sovětská ottěpel se ve svém závěru nečekaně intenzívně propojila s děním v Praze a tragicky uzavřela ozbrojenou invazí 21. srpna 1968. Pro české čtenáře je to možná neznámý příběh. Pro část ruské liberální inteligence skutečnost, na kterou i po letech vzpomíná s nebývalou silou.

"Jsme blízko odhalení pachatelů vraždy Natálie Estěmirovové," prohlásil tuto středu nejmenovaný zdroj z bezpečnostních složek ruského Jižního federálního okruhu. Ruské orgány podle něj zadržely skupinu podezřelých, kteří padesátiletou ruskou aktivistku a ředitelku grozněnské kanceláře lidskoprávního hnutí Memoriál 15. července 2009 unesli a brutálně zavraždili. "Shromažďujeme důkazy a očekáváme konkrétní výsledky velmi brzy," dodal zdroj ruské agentury RIA Novosti. Konec smutného příběhu další nájemné vraždy spojené s neklidným Čečenskem? Naopak, jen první obláčky známé kouřové clony, která v podobných případech zakrývá skutečné pachatele.

Valerij Okulov (1952) je generálním ředitelem ruské letecké společnosti Aeroflot. Pracuje v ní od roku 1985, nejdříve jako pilot, později jako vedoucí centra přípravy leteckého personálu. V roce 1995 byl zvolen členem správní rady Aeroflotu a o dva roky později jeho generálním ředitelem. Je zetěm zemřelého ruského prezidenta Borise Jelcina, má čtyři děti. V souvislosti s plánovanou privatizací ČSA poskytl exkluzivní interview moskevskému zpravodaji České televize Josefu Pazderkovi. V rozhovoru oodhalil konkrétní plány Aeroflotu s ČSA a odpověděl i na nepříjemné otázky ohledně spojení Aeroflotu s ruskou vládou.