U nás všeobecně vžitá představa, že pravoslavná církev jako celek slaví Vánoce v lednu, a tudíž to platí pro všechny země s převládajícím pravoslavným obyvatelstvem, je mylná. I na internetu se v celkem důvěryhodně vypadajících textech dočítám, že Bulhaři jsou pravoslavní a tudíž… Není to pravda. Bulharsko sekulární i bulharská pravoslavná církev mají Vánoce neboli Koledu (Koleda) stejně jako my v prosinci. A naplno. Řecko mimochodem také. Proč? Ze zcela pragmatických důvodů.
Obecně se pravoslavné země a církev řídily déle než římští katolíci juliánským kalendářem, který je oproti astronomicky věrnějšímu gregoriánskému posunut skoro o dva týdny. V roce 1916 Řecko přijalo (snad pod vlivem svých západních spojenců z 1. světové války) kalendář gregoriánský pro církevní i civilní záležitosti. Bulharsko a Rusko k němu přešly jen v sekulárním životě. Při tomto posunu se najednou datum bulharských i ruských Vánoc z 25. prosince (juliánského) změnilo na 7. ledna (gregoriánského, astronomického). Od roku 1968 ale Bulharská pravoslavná církev začala používat tzv. upravený juliánský kalendář, který slaví nepohyblivé svátky podle gregoriánského (i když s výjimkami) a pohyblivé jako jsou Velikonoce podle starého juliánského. Když to shrnu: Bulharsko mělo odjakživa datum Vánoc jako my, jen v letech 1916 -1967 kvůli kalendářním rozdílům vycházely na leden.
Je zvláštní představit si, že v dějinách Bulharska chybí 13 dnů – po 31. březnu následoval v roce 1916 rovnou 14. duben. Dodneška staří lidé, kteří pamatují meziválečné období, u některých dat a svátků upřesňují „podle starého stylu“ nebo „podle nového stylu“, tj. podle starého kalendáře a podle tehdy nového. Další generace už jim nerozumí, protože staré datování a tu změnu nezažily a neznají. Stejně jako děti mých vrstevníků už vědí, kdy jsou Vánoce,a že jsou, že existují. Na rozdíl od svých rodičů v jejich věku.
Mám známé, pro které byly postkomunistické Vánoce rodinným problémem – neznali tradice, neznali atmosféru toho svátku, nevěděli jak na něj, necítili ho, nevěděli, jak jím potěšit své děti. Protože za komunistické nadvlády v zemi do roku 1989 Vánoce neexistovaly. Vůbec. V kostelech ano, ale tam se spíše nesmělo, zejména o svátcích. Tradice se uchovávala v různé míře v rodinách, které si na ní nechaly záležet. Ale například v rodinách silně impregnovaných vládnoucí ideologií, v domácnostech funkcionářů, vojáků či policistů (tehdy to ovšem byla milice) o nich nepadlo ani slovo. My jsme stromek měli vždy. Český Ježíšek nám ho nazdobil a přinesl dárky, a to kouzlo fungovalo každý rok. Ovšem za zataženými záclonami a jen s nejbližšími. Na Štědrý den jsem se s výmluvou, že slavíme české Vánoce, dovolila ve škole a šla trochu dřív domů. Učitelé měli pochopení a nevyptávali se. Svátek jsme měli česko-bulharský. Než jsme usedli k večeři, bulharská babička zapálila voňavé kadidlo, odříkala otčenáš (tenkrát se mi to zdálo legračně patetické, dnes už vím, že to byl rituál mnohem krásnější a opravdovější, než ty pionýrské, které jsem brala vážně), pak krouživými pohyby ruky třikrát překadila stůl, na němž bylo trochu od každého jídla, co jsme měli, a šla takto osvětit všechny místnosti v domě. Nevynechala ani půdu, sklep, spíž, koupelnu či WC. Tou vůní u nás začínaly nejkrásnější svátky v roce.
Osvěcování kadidlem je tradičně spojeno i s koncem starého a začátkem nového roku. Je zjevně také ochranou před zlými duchy, čarodějnicemi, uřknutím. V různých oblastech s ním jde buď nejstarší žena, nebo nejstarší muž. V ohništi nebo krbu má hořet od Badni večer (Štědrého večera) badnik – velký kus dřeva z dubu nebo hrušně, správně přinesený zdravým mladým mužem. Obřadní chleby se mají dělat s čerstvou vodou, donesenou mladou vdanou ženou. Na stole má být 7, 9 nebo i 11 postních pokrmů – ořechy, lustěniny, rýže, kukuřice, med, dýně, víno, ošaf (kompot ze sušeného ovoce – mimochodem skutečně účinný po případném svátečním obžerství i v dalších dnech), postní zelné závitky – jedná se o poslední den půstu. V některých krajích se nemá vstávat od stolu po dobu celé večeře – to se ovšem dodržuje místy i u nás. Do kulatého pecnu chleba se zapeče mince. Kdo ji najde ve svém kuse, bude během následujícího roku šťastný a spokojený. I po večeři se ze stolu nesklidí všechno, aby bylo pro tři krále na jejich pouti do Betléma. Po půlnoci a na první svátek vánoční přichází čas koledarů – koledníků, vždy mužů a hlavně svobodných. Je zajímavé, že ač komunisté Vánoce neuznávali, kolednické písně-koledy nezakázali, a ty v rámci velebení a zpracovávání lidové tvorby přežily i ve víceméně oficiálně schválené podobě.
V předvečer Nového roku, 31. prosince, mají být na stole už jídla nepostní – sulc z vepřové hlavy, větší drůbež (krůta, kohout), ale znovu i med, ošaf, ořechy, vařená pšenice (jako obětní zrní z pohanských dob, ale lidé to už nevědí. I po mši na památku zemřelých je povinná například pšenice vařená na sladko a drobné sušenky, to jak se církev musela přizpůsobit starým rituálům.) Hezkou tradicí, dodržovanou také za socialismu, je banica – nákyp z těstových listů s náplní z vajec, tuku a bílého (u nás balkánského) sýra. Do ní se odjakživa dávala mince a dřínová větvička – pro zdraví a pro úspěšný rok. V různých oblastech ji nahrazuje pita, kulatý chléb. Nádobu s banicou či pitou chytí všichni, co jsou okolo stolu, a společně ji třikrát otočí doprava, po směru hodinových ručiček. Každý pak dostane kus, který je před ním. V něm může najít symbol zdraví – dřínovou větvičku, blahobytu – minci, papírek s jiným napsaným kasmetem, tedy předpovídající, čeho se dotyčný může v přicházejícím novém roce nadát. Může to být péče o dům, láska, cestování, učení, miminko, povýšení – dnes zkrátka cokoliv. Před svátkem jsou v časopisech a na internetu k mání i humorně veršované kasmety.
1. ledna je Vasilovden, tj. den Sv. Vasila. Místy se mu také říká Survaki. Na Nový rok jsou vidět všude po Bulharsku děti různého věku, děvčátka i kluci, se survačkami. Survačka je dřínová větev, zdobená tradičně sušeným ovocem, malými preclíčky, pukankami (pop-cornem), vlnou apod., ale i barevným papírem, pentlemi, lesklými fóliemi. Děti s ní obcházejí příbuzné a přátele, švihají je po zádech a odříkávají staré tradiční říkanky – přání zdraví, plodnosti, štěstí a dlouhého života s magickým slovem "surva", jehož přesný význam dnes už neznáme. Za odměnu dostávají sladkosti, malé dárečky, peníze. Dřín je pro Bulhary symbolem zdraví a odolnosti. Je to dřevina s pružnými a odolnými větvemi, která kvete jako první a jejíž plody – dřínky – zrají nejpozději. Proto je také symbolem moudrosti. Holé větvičky nebo už hotové nazdobené survačky můžete koupit v obchodech, na trzích, u cest, podobně jako se u nás prodávají pomlázky, které mají podobnou funkci o českých Velikonocích. V ten den chodí i kukery, maškary ve strašidelných maskách s velkými zvonci, aby zahnaly zlé síly, které mají v tmavých a studených zimních dnech pré.
Dlouhá léta – od 2. světové války do 1989 roku – nosil bulharským dětem dárky děda Mráz, a protože byl jediným vhodným zimním svátkem Nový rok, tak je nosil na něj, stejně jako v bratrském SSSR. Potom, když se začaly obnovovat starší tradice a obyčeje a rušily se ty poválečné, začaly všechny děti dostávat dárečky jak o Vánocích, tak, když přišly se survačkou. Děda Mráz se přejmenoval na djado Koleda (děda Koleda, Vánoční děda), přichází o týden dříve, ale vypadá pořád stejně. V Bulharsku tudíž není problém sladit místního dědu s anglo-americkým Santa Clausem, vizuálně se od sebe moc neliší. Děti se s ním na jeho saních mohou vyfotit na náměstí, v obchoďáku, chodí za ním do divadla a on za nimi do školky (jako náš Mikuláš.) Dokonce jsem slyšela od jednoho dítěte i to, že "o Vánocích nosí dárky djado Koleda a na Nový rok děda Mráz". Vlastně jsem to jako malá měla taky tak, a děti z rodin, kde Vánoce existovaly, jistě taky. O Vánocích byly dárky vánoční, v rodině, na Nový rok novoroční, jako pro všechny ostatní.
Vánoce katolické nebo pravoslavné – pro mne to tak podstatné není. Hlavně, že jsou. Šťastné a veselé! Čestita Koleda!
- Bulharské maškary - kukery autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2186/218503.jpg
- Bulharské pomlázky zvané survačky autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2186/218504.jpg
- Novoroční pokrm banica autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2186/218505.jpg
- Bulharští koledníci autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2186/218502.jpg
