Nessun dorma, \"Ať nikdo nespí… nad úsvitem zvítězím\". Jako ve slavné árii z Turandota, kterou on sám často zpíval tak, že vháněl posluchačům slzy do očí, mnozí nespali v Modeně a v celé Itálii onu noc na minulý čtvrtek. Velký Luciano se ale jitra už nedočkal. Nezvítězil nad úsvitem ani nad smrtí. S Pavarottim zemřel kus Itálie a světová opera přišla o jeden z největších hlasů všech dob.
Svět si už dávno zvykl na to, že jakákoli událost, které se Pavarotti účastní, je mimořádnou oslavou hudby, kultury a lidskosti vůbec. Zdaleka přitom nešlo o výlučně operní události: jeho vystoupení na fotbalových Mistrovstvích světa, turné Tří tenorů nebo četné charitativní koncerty. Obrovskou oslavou byl i jeho vlastní velkolepý pohřeb, a to i přesto, že šlo podstatou o smuteční událost. Modena 8. září, to byla jeho poslední apoteóza a začátek jedné legendy.
V Latinské Americe se říká, že pokaždé, když zemře nějaký skvělý zpěvák či hudebník, andělé na nebi budou mít obrovskou party. Jestli tomu tak skutečně je, tak minulý čtvrtek nebeskou party rozproudil úžasný tenor Pavarottiho.
Italská organizace? Skvělá!
Kromě toho, že byl jeho pohřeb mimořádně důstojný, velkolepý a slavnostní, byl také velmi dobře zorganizovaný. Pro Českou televizi jsem už zpravodajsky pokrýval několik pohřbů, ten dosud nejvýznamnější byl také v Itálii. Vlastně ve Vatikánu: pohřeb papeže Jana Pavla II. Organizací pohybu a přesunu téměř 4 milionů poutníků se tehdy ale zabývaly italské, římské úřady, nikoli Vatikán. A už tehdy byla velkolepá událost skvěle zorganizovaná, mimochodem i za účasti leteckých sil NATO.
Vynikající organizaci měl i sobotní pohřeb velkého Maestra, i když následoval jen 2 dny po jeho skonu. Poslední loučení veřejnosti s tenorem probíhalo v modenské románské katedrále od čtvrtečního večera - v klidu a důstojně. Přespolní návštěvníci dostávali od místních úřadů cenné informace pro lepší orientaci. Provoz v ulicích řídily a informace rozdávaly stovky policistů a členů civilní stráže. Město okamžitě vytisklo mapy se záchytnými parkovišti. Skvělou péči věnovala modenská radnice také nám, zástupcům tisku. Přímo naproti katedrále na Piazza grande vyrostlo tiskové středisko vybavené zásuvkami na počítače, informačním servisem i občerstvením. Tiskový odbor radnice vydával každou půlhodinu aktuální bulletiny… Jak je možné, že všechno fungovalo tak pružně a užitečně jen pár desítek hodin po smrti velkého umělce? A to vše navíc v prostorách, kde se neustále pohybovaly desítky tisíc lidí, včetně vzácných hostů? „Samozřejmě, i když velký Luciano zemřel až teď, vědělo se už dřív, že k tomu bohužel jednou dojde. Velký tenor je odsud, z Modeny, a vždy říkal, že chce být pohřben tady, takže podobný scénář jsme měli připravený dlouho dopředu. A průběh událostí teď ten scénář jen prověřuje v praxi,“ řekl mi Giovanni Gentile, jeden z členů civilní stráže. Průběh smutečního obřadu a všechno, co s tím souviselo, nakonec ukázalo, že scénář byl správný. Stejně jako před dvěma lety v Římě, během pohřbu Karola Wojtyly.
Opera a fotbal
Vraťme se ale ještě k velkému Lucianovi. Jeho pohřbem v Modeně pocty nekončily. Ještě týž den, 200 kilometrů od umělcova rodiště, na milánském San Siru, hrála italská fotbalová reprezentace důležité kvalifikační utkání na Mistrovství Evropy s Francií – mimochodem velmi atraktivní zápas, opakování loňského finále z Mistrovství světa – a před utkáním zněly pro 80 tisíc nažhavených diváků právě nejznámější Pavarottiho árie. Myslím, že právě to nejlépe dokládá, jak se Pavarottiho význam neomezuje jen na oblast hudby či kultury, ale jak proniká do dalších sfér společenského života. Právě fotbal, nejrozšířenější světový sport, který hýbe masami, je toho dobrým příkladem. Sám Pavarotti se jako malý kluk honil za míčem také. Snil o tom, že se stane profesionálním fotbalistou. Nakonec se stal vášnivým fanouškem. Celý život vibroval se svým oblíbeným Juventusem Turín. Známé jsou i sázky, které Tři tenoři mezi sebou kolem fotbalu uzavírali. Každý přitom přál svému klubu: Carreras Barceloně, Domingo Realu a Pavarotti Juventusu. Minulý týden slavný tenor zemřel, jeho výjimečný hlas tu ale zůstává navždy.
