Nebesa se nehroutí, nic zásadně špatného se neděje, komentoval prezident republiky vznik pražské koalice mezi ODS a ČSSD. Tentýž prezident, který si před časem stěžoval, že z české politiky vymizel souboj ideologií, který je základem demokracie, posvětil koalice stran, které se před každými volbami považují za přísné ideologické nepřátele (samozřejmě z principu, jinak by nebyly, čím jsou). Možná že teď, v jednom týmu, se jim bude lépe soupeřit. Inu, nic nového, nebesa nepadají, tak nějak jsme si zvykli…
Legální a legitimní
„V komunální politice na ideologických rozdílech tolik nezáleží,“ dovysvětlil situaci předseda pražské ODS Boris Šťastný. „Řeší se především věcné problémy.“ A jaké že to problémy se řeší ve vysoké politice? Ne-věcné? Iluzorní? Opravdu, nic nového, nebesa, díkybohu, pořád ještě drží, a slova se valí a otáčejí, jak politici potřebují.
Pražská koalice ODS a ČSSD vznikla legálně. Žádný zákon, řekl dvakrát soud, nebyl porušen ani při dělení volebních okrsků. Demokratická matematika, která po volbách přebírá vedení, nerozlišuje mezi kvalitou čísel. Rozhoduje součet, prostá většina. Ale je takový postup vždy legitimní? Nejsou čísla, která vstupují do této zvláštní sčítací hry, přece jen zatížena vykonanou volbou, která je v demokracii prakticky jedinou možností zpětné vazby k politikům? Jedinou šancí, jak naplnit frázi (ale je to opravdu fráze?) o suverénní moci lidu? Anebo je vznik pražské koalice pouze ironickým posunutím politické pravdy, že volič je v den voleb králem… ehm, opravdu jenom v den voleb?
Není pochyb o tom, že efektivní mocenská vůle vzniká až po volbách a cesty jejího hledání jsou občas křivolaké, až absurdní. Ale aby to byla vůle legitimní, musí vycházet z vůle voličů, kteří (ne)dobrovolně, na základě zákona, předávají svou svrchovanou moc voleným zástupcům. Otázka tedy zní: Mohly pražská ODS a ČSSD přečíst výsledek voleb tak, že obě strany dostávají mandát ke společnému vládnutí? ODS přišla o polovinu hlasů, voliči, dříve mimořádně věrní, ji dokonce nechali prohrát volby o sedm procent. A přece: ODS tento vzkaz přečetla tak, že má dál vládnout jako nejsilnější strana v koalici a má si ponechat rozhodující post primátora?
Legální tento postup jistě je, ale legitimní jen pro ty, kdož neumí číst nebo vidět za čísly i jiný smysl než matematický. A sociální demokracie? Ta si jen těžko po odstoupení Jiřího Dienstbiera mladšího, který pro ni sbíral preferenční hlasy a sympatie nerozhodnutých, může říct, že její procentuální zisky mají stejnou hodnotu jako s Dienstbierem - a tedy jen obtížně může vstoupit s čistým svědomím do rady.
Nebe, pod nímž lze žít
Demokracie není ryzí matematika, sčítací automat, algoritmus, aplikace funkcí bez ohledu na to, jaké jsou právě proměnné, protože vždy záleží i na tom, co čísla reprezentují. Rozhoduje nejen jejich absolutní hodnota teď, při slepování koalic, ale i jejich hodnota relativní - vzhledem k minulosti i budoucnosti, vzhledem k ideologickým i praktickým slibům, vzhledem k zakladatelským ideálům, z nichž vyrostl celý momentálně fungující systém politiky. To vše se při povolebním sčítání musí brát do úvahy, a kdo to nedělá, nemůže chtít, aby jeho postup byl považován za legitimní.
Otázka legitimity je přitom pro politický systém stejně důležitá jako legální rámec. Jedno bez druhého neexistuje, zní poučení z totality. Jedině v napětí obou - legality a legitimity - se vypíná nebe, pod nímž se dá společně žít. Příklon k čisté matematice v povolebních jednáních (nejen v Praze) dává na srozuměnou, že legitimita v Česku zase začíná být cizím slovem. Nebesa se zdaleka ještě nehroutí, ale praskliny jsou už na pováženou…
(texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)
- Boris Šťastný autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2053/205268.jpg
- Demonstrace proti velké koalici na pražském magistrátu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2109/210848.jpg
- Petr Hulínský a Zdeněk Tůma autor: Krumphanzl Michal, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2098/209741.jpg
