V Kyjevě se měl minulou neděli konat první pochod gayů a leseb. Kiev Pride 2012 měl bojovat s homofobní hysterií, která vládne ukrajinskou společností. Nakonec to pořadatelé vzdali.
Uspořádat v homofobní společnosti gay parade chce hodně odvahy a na Ukrajině obzvlášť. První stydlivý pokus se navíc neměl ani odehrát v centru, ale okolo stanice metra Dnipro. Nicméně ani to se nepodařilo. Před pochodem se na sociální síti „VKontaktě“ objevila výzva, která hledala dobrovolníky pro rozehnání pochodu. Vítáni byli zejména „silní muži“. Takže, když se organizátoři a účastníci Kiev Pride dostali na místo, uvítalo je na půl druhého tisíce kozáků s ruskou trikolorou, kteří se nakonec ukázali být členy organizace „Pravoslavná volba“.
Nemohli samozřejmě chybět ani ukrajinští nacionalisté, kteří nevynechají jedinou příležitost s někým se poprat a tak se jen tak cvičně po ránu střetli právě s kozáky. Odpoledne ale už bok po boku a s prapory hlásajícími „homosexualita = AIDS“ hodlali očistit Kyjev od homosexuálního zla. Akce tedy byla odvolána, má se konat někdy později – neznámo kdy a neznámo kde. Pro jistotu. Na Ukrajině se totiž homosexuálové mohou vždycky spolehnout na dvě věci. Že je někdo zbije, a že na policii není spoleh.
Nastartovaní „ochránci zdravé mládeže“ si nakonec do gaye přeci jen kopli. V době, kdy organizátoři pochodu pro televizní kamery vysvětlovali, proč akci ruší, přiběhlo zhruba deset maskovaných mladíků a jednoho z organizátorů zbili.
Ukrajina sice jako první z postkomunistických zemí zrušila paragraf o trestním stíhání homosexuálů, na jejich situaci se ale nic nezměnilo. Problémy doma, v práci, s policií… přetrvávají dodnes. Ukrajinci jsou podle průzkumů stále homofobnější a vláda s tím nic nedělá, dokonce se i na nejvyšší úrovni množí negativní prohlášení o homosexualitě. Není tedy divu, že je ukrajinská společnost postižená různými formami xenofobie, nemá totiž v tomto směru žádné vedení.
Politická reprezentace je totiž s tolerancí také na štíru, což dokazuje například návrh zákona z podzimu minulého roku. Autoři návrhu (z řad opozice i vládních stran) se rozhodli „chránit práva dítěte na bezpečný informační prostor“ a chtěli ustanovit odpovědnost za „zneužívání svobody slova v médiích při zmínkách o homosexualitě“. Navrhovali proto zavést trestní odpovědnost za produkci, která homosexualitu propaguje. Příznačné je, že se definicí propagace vůbec nezabývali a důsledkem přijetí zákona, který měl vznešeně chránit rodinu a děti, by byla jen cenzura a hon na homosexuály, kteří jsou už dnes policií šikanovaní. Podle názoru těchto poslanců homosexualita představuje hrozbu národní bezpečnosti, může prý způsobit epidemii HIV/AIDS, ruinuje instituci rodiny a může způsobit demografickou krizi. K odmítnutí zákona vyzývá Amnesty International i organizace Human Rights Watch. Návrh byl kritizován také Radou Evropy.
Ostatní poslanci mlčí, nechce se jim ožehavé téma řešit. Až 72% Ukrajinců se k homosexuálům staví negativně a v takové atmosféře by přihlášení se k ochraně práv sexuálních menšin rovnalo politické sebevraždě. Ostatně nařčení z homosexuality je jednou z klasických forem diskreditační kampaně v rámci politického předvolebního boje. Ukrajinci prostě homosexuálům nefandí. Ani v České republice se první Prague Pride neodehrál úplně poklidně, ale vyvolal debatu, což bylo jeho hlavním cílem. Na Ukrajině byl ale odvolán, organizátoři zkopáni a co hůř, žádnou velkou debatu tím nevyvolal. Tak snad příště.
