Změna, změna - to slovo se teď velmi často ozývá ze Spojených států amerických i od nás, zejména v souvislosti s prezidentskými volbami. Jistý rozdíl však v tom je - v Americe slibují změnu všichni nadějní kandidáti, u nás si toto heslo zvolil spíše homo novus naší politiky.
Když změnu, tak k lepšímu
Bylo by proto možná vhodné, abychom se právě nyní nad obsahem slova „změna“ trochu zamysleli. Nejdříve tedy k té Americe: Pan Obama vidí změnu především v tom, že v jeho osobě by poprvé v čele Bílého domu stanul někdo s jinou barvou pleti, než mělo všech dosavadních 43 prezidentů. Paní Clintonová zase vidí změnu v tom, že by na onom místě byla první ženou. Samozřejmě, že obě ty změny oslovují hlavně ne příliš politické diváky barevné televize, ale neříkají mnoho o skutečné změně dosavadní americké politiky. O tom mnohem více napovídá, že s paní Clintonovou by se do Bílého domu vrátil i její manžel, o jehož politickém zaměření už něco víme. A dokonce i republikánský favorit McCain slibuje oproti politice dnešního prezidenta větší změnu než pouhé vizuální efekty typické pro oba protagonisty demokratů.
Zůstaneme-li ještě chvíli u Ameriky a přesuneme-li se ze současnosti do historie, pak nemůžeme pominout dvoje tamější prezidentské volby, kdy slovo „změna“ hodně poletovalo éterem - tenkrát ještě převážně rozhlasovým. Šlo však spíše o negativní význam v tom smyslu, že v dané chvíli není změna žádoucí, což se převádělo na metaforu, že za boje není radno přepřahat koně. Ano, stalo se to v roce 1940 a 1944, kdy bylo porušeno do té doby zlaté pravidlo, že tentýž prezident nemá být zvolen více než dvakrát. Franklin Delano Roosevelt, který si získal srdce Američanů i ostatního světa úspěchem svého hospodářského Nového údělu, měl v roce 1940 za sebou už dvě prezidentská období a Spojené státy ještě nebyly ve válce. I když se dnes přiznává, že porážku nejen svoji, ale i Hitlerova Německa nepřímo způsobili Japonci svým zběsilým útokem na Pearl Harbour v prosinci a že Roosevelt sám by asi Kongres o vstupu do války nepřesvědčil, není sporu o tom, že tento prezident ve svém druhém období jednoznačně stál proti nacismu a jeho třetímu funkčnímu období můžeme vděčit za to, že ač napaden Japonci, dal přednost evropským záležitostem a americkou silou pomohl vyřídit nacistické zlo, aniž už se pak dočkal drastické porážky Japonska atomovými zbraněmi. Rooseveltovo třetí období však vypršelo nedlouho před jeho smrtí a v listopadu 1944 se situace z doby před čtyřmi lety opakovala. Příměr o nevhodnosti přepřahání v boji zněl tentokrát ještě naléhavěji a zapomnělo se, že toto trvání na nezměně bylo v rozporu se změnami, které nastaly v samotném Rooseveltovi. Nedlouho po jeho čtvrtém zvolení přišla konference na Jaltě a fyzické změny na Rooseveltovi byly patrné na každé fotografii z tohoto setkání Velké trojky, které rozhodlo o rozdělení mocenských sfér v Evropě na dlouhá příští desetiletí, což pro polovinu tohoto kontinentu znamenalo uvržení do říše zla, jak to později nazval jeden z Rooseveltových následníků. Dnes není sporu o tom, že fyzický handicap slavného amerického prezidenta oslaboval tehdy i jeho vůli a způsobil jeho přílišnou povolnost Stalinovým imperialistickým snahám.
Zahledíme-li se do naší vlastní moderní historie, nutně nám vytane podobně nevhodné lpění na kontinuitě prezidentství Tomáše Garrigua Masaryka, jemuž ústava první republiky umožňovala až doživotní zastávání tohoto úřadu. V roce 1927 to bylo v pořádku, ale další opakování Masarykovy volby o sedm let později v roce 1934 se nám dnes jeví jako neprozíravé, neboť mrtvicí těžce postižený prezident se v tomto těžkém zdravotním stavu musel dopouštět i závažných chyb, z nichž nejzávažnější bylo nedocenění hrozícího nacistického nebezpečí a příliš tolerantní přístup k vůdci sudetských Němců Konrádu Henleinovi.
Lpění na prezidentské kontinuitě Edvarda Beneše a nechuť k jakékoliv změně při několika peripetiích jeho abdikací a voleb - nevoleb je samostatnou kapitolou našich moderních dějin. Spokojme se tedy s konstatováním, že věci v politice bývají vždy mnohem složitější, než aby se daly vystihnout jediným slovem bez přesného určení jeho obsahu, platného pro danou chvíli. Přesto při pohledu na naši současnou politickou scénu si troufám tvrdit, že změnu jejího stylu potřebujeme jako sůl. Ostudné okolnosti spojené s nynější volbou prezidenta nás aspoň k takovému očekávání změny plně opravňují.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6.
- Franklin Delano Roosevelt a Winston Churchill zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/47/4614.jpg
- Zakladatel a první prezident Československa autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/2/180.jpg
- ilustrační foto autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/69/6823.jpg
- Ilustrační foto autor: Markéta Sandanusová, zdroj: Čt24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/65/6423.jpg
