Občas si projedu internetové diskuse. Byť neberu ani trochu vážně tvrzení, že hlas lidu je velebným zvukem vyšší bytosti, je dobře se poučit, co si jistá část společnosti myslí. Kupříkladu kvůli tomu, aby si člověk připomenul, že na blbce či hajzlíka může narazit častěji a snadněji než si myslí. A kolik že takových existencí se mezi námi vyskytuje, zvlášť mohou-li se skrýt v anonymitě! Pro takové jsou právě podobné debaty na webech živným roztokem. Mohou je zaneřádit svými hloupostmi či zlobou a ještě se posmívat těm, kteří se s nimi pokoušejí rozumně polemizovat. Taková zvrácená „duševní“ (v uvozovkách proto, že o duchu či duši sotva mluvit, spíše nejvýš tak o žebříčkové nervové soustavě) masturbace některým nejspíš přivodí slastné vyvrcholení.
Vidím, že používám oproti svým zvyklostem poněkud drsnějšího slovníku. Asi jsem podrážděn. Nejspíš proto, že jsem narazil na diskusi, která už nemá nic společného s výše uvedenou boží troubou, hlasem ulice, ale je jen a jen výbuchem hnoje, následovaným vývrhem gejzíru močůvky.
Na serveru Novinky se objevila neověřená zpráva, že dvacetiletý syn někdejšího pražského primátora Pavla Béma nejspíš v opilosti řádil s kamarády ve vypuštěné kašně na pražském Uhelném trhu, zničili tam umístěnou sochu a ta mladému Bémovi zdevastovala ruce tak, že jedné hrozí amputace. Reakce vydatné části diskutujících, dozajista přesvědčených, že patří do lidského druhu, je skutečně vzrušující: přeje mu to. Ať přijde o tu ruku, darebák jeden! Muži, ženy, bez pohlavního odlišení… žije mezi námi póvl. Jejich důvody: je to přece syn svého otce, rozmazlený a bohatý synáček… Choval se nepřiměřeně. A takovým se mají přihodit ještě horší věci, než jedna zničená ruka. Alespoň někteří po tom volají.
Teď začněme rozumně: děti nemohou za své rodiče; lze mít pana Béma sebevíc jako osinu v zadku, přece není možné mu přát něco tak hrozného a jeho klukovi už vůbec. Svoji animozitu vůči ODS civilizovaný člověk projevuje tím, že ji veřejně kritizuje a volí nějakou jinou partaj. Kdo z nás ve věku pitomém (a pod vlivem) neudělal nějakou lumpárnu, sice možná s lepším koncem, ale to proto, že byl nablízku andělíček, můj strážníček (občas, vzpomenu-li si na ty časy, ještě teď se mi ježí chlupy, to muselo být mých osobních andělů!). Idiotské tvrzení o tom, že bohatí jsou dozajista zvrácení a jejich děti škůdci, je navýsost stupidní (vyrostl jsem na proletářském Žižkově a kolik jsem poznal nuzných grázlů a sviní!). Vždyť chudoba sice cti netratí, ale také není jejím majetkem nebo výsadou a už vůbec ne přirozenou vlastností…
Jen ať se to klukovi proboha zahojí a pak ať on či jeho papínek platí za sochu a za výtržnosti jako mourovatí. A k tomu ještě možná patřilo by se, aby někdo dvacetiletému světákovi řádně nařezal (nakopal) zadek…
Ovšem myslíte si, že ta diskutující smečka, která si kompenzuje svoji vlastní lidskou nedostačivost, v rozkošnickém až chlípném tetelení se nad neštěstím mladého člověka jenom proto, že nemá ráda jeho tátu nebo sociální vrstvu, z níž pochází, nebo prostě kvůli tomu, že vůbec nenávidí lidi a cíl si vždycky najde, slyší na rozumné argumenty? A co musí být ještě takových podobně smýšlejících a cítících, kteří to neumějí s internetem…
Napsal bych vám: přečtěte si to, abyste mi věřili. Ale raději říkám: nečtěte to. Máte-li neotrlý žaludek a srdce. A taky proto, že takováhle lůza si pozornost nezaslouží. Stačí, že má volební právo.
