„Kdo je Charles Colson?“ ptá se ve filmu Všichni prezidentovi muži (All the President’s Men, 1976) Bob Woodward (hraje ho Robert Redford) editora Postu Harryho Rosenfelda.Rosenfeld: "Představ si, že jsme v Rusku před padesáti lety a ty se na mě obrátíš: Kdo je Lenin, vím. Kdo Trockij, taky. Ale kdo je ten… Stalin?"Woodward: „Kdo je Colson, Harry?“Rosenfeld: „Nejmocnějším mužem v Americe je prezident Nixon, to jméno jsi pravděpodobně slyšel. Druhým nejmocnějším člověkem je Bob Haldeman. Pod ním je trojka: Ehrlichman, což je Haldemanův kamarád – spolu chrání Nixona jako němečtí ovčáci nebo Berlínská zeď. O Mitchellovi už jsme mluvili. A Colson je prezidentův zvláštní poradce.“Woodward: „Díky, Harry. A víš o něm něco?“Rosenfeld: "Jenom to, že v kanceláři má na zdi karikaturu, kde se píše: Jak je chytneš za koule, s jejich „srdcem a myslí“ už nebude problém."
Charles Chuck Wendell Colson
16. 10. 1931
Rodák z Bostonu (Massachusetts) byl hlavním Nixonovým poradcem od 6. listopadu 1969. V Bílém domě byl patronem lobbyingu – zval tam představitele amerických zájmových skupin, aby (oficiální zdůvodnění) Nixonova administrativa například při přípravě zákonů mohla zohlednit jejich připomínky a za to od nich získala podporu. Colson proslul jako prezidentův sekerník: redaktor časopisu Slate David Plotz ho popsal jako Nixonova génia zla v ďábelské administrativě. Sám Colson se charakterizoval jako "cenný pro prezidenta tím, že jsem uměl být nelítostný, když bylo potřeba vyřešit věc." Do Bílého domu přivedl Howarda Hunta a společně s Ehrlichmanem ho nasadil do jednotky zvláštních operací s krycím názvem Instalatéři (Plumbers), zodpovědné mimo jiné za akce Ellsberg a Watergate. Na svou funkci v Bílém domě rezignoval 10. března 1973 a pak si odseděl sedm měsíců. Propuštěn byl krátce po svém mladším synovi, který byl za mřížemi kvůli drogám.
Zločin a trest
Před watergateským soudem stanul Colson 8. ledna 1973 – s dalšími šesti Nixonovými poradci a spolupracovníky z Bílého domu a Výboru pro znovuzvolení prezidenta. Nixona velká porota označila za neobžalovaného účastníka spiknutí. To je čest, jíž se žádnému jinému americkému prezidentovi nedostalo. Soudce John Sirica později přiznal svou doživotní frustraci z toho, že Nixon ze svěrací kazajky spravedlnosti vyklouzl (díky exkluzivní milosti od svého nástupce Forda). Tyhle justiční žongláže vždy ohrožují morální zdraví společnosti: začíná to například tím, že Nejvyšší soud navnadí veřejnost, znechucenou korupcí a mafiánstvím v Bílém domě, slibným výrokem, že nikdo, tedy ani prezident USA, nestojí nad zákonem, a proto – ať chce, či ne – vydá svému soudci důkazy, o něž žádá. O to větší je pak rozčarování znovu oklamaných občanů, když ten, kdo se směje naposled, je opět exprezident-lotr.
Nominálně největším esem mezi sedmičkou velkých ryb na lavici obžalovaných byl John Mitchell (viz kapitola 10 Ministr spravedlnosti, který financoval zločin), šéf Nixonových volebních kampaní z let 1968 a 1972, ministr spravedlnosti v jeho vládě a předseda Výboru pro znovuzvolení prezidenta. U soudu mohl dostat až třicet let a pokutu dvaačtyřicet tisíc dolarů. 21. února 1975 byl za spiknutí, maření vyšetřování a křivou přísahu odsouzen ke čtyřem letům vězení, v němž nakonec strávil devatenáct měsíců.
Až pětadvacet let za mřížemi plus pokuta šestnáct tisíc dolarů hrozily šéfovi Nixonova štábu Bobu Haldemanovi (kapitola 15 Přítel a nejbližší spolupachatel pana prezidenta), považovanému přinejmenším v prvním prezidentově volebním období za muže číslo dvě v hierarchii Bílého domu. Nakonec (poté, co byl v roce 1975 za spiknutí a maření vyšetřování odsouzen) strávil ve vězení jen osmnáct měsíců. Od začátku hrál vůdčí roli při krytí Watergate: 23. června 1972, šest dnů po vloupání, probíral s Nixonem, jak s pomocí CIA odklonit na slepou kolej vyšetřování FBI. Když za dva roky Bílý dům uvolnil záznam rozhovoru, stala se nahrávka podobnou indicií jako zbraň, ze které se ještě kouří po výstřelu – coby Smoking Gun také vstoupila do historie (dokumentuje Nixonovo zapojení do skandálu).
Stejných pětadvacet let jako nad Haldemanem (plus pokuta čtyřicet tisíc dolarů) viselo nad jeho dvojčetem z prezidentovy Berlínské zdi Johnem Ehrlichmanem, Nixonovým poradcem pro domácí záležitosti (viz kapitola 17 Skaut po amputaci svědomí). Odsouzen za spiknutí, maření vyšetřování a křivou přísahu: ve vězení osmnáct měsíců.
Spolupracovníkovi šéfa štábu Bílého domu Haldemana, Gordonu Strachanovi, hrozilo patnáct let a pokuta dvanáct tisíc dolarů. Odsouzen nakonec nebyl. Robert Mardian, spolupracovník Johna Mitchella a právní poradce Výboru pro znovuzvolení prezidenta, odsuzující verdikt vyslechl, pak ale uspěl s odvoláním. Další právní poradce výboru Kenneth Parkinson, jenž čelil možným deseti letům a pokutě deset tisíc dolarů, byl obžaloby zproštěn.
Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších aspektů aféry Watergate:
