O tom, že zachování tropických pralesů je klíčové pro snížení emisí oxidu uhličitého do atmosféry, není pochyb. Je to i jedno z témat probíhajícího ekologického summitu OSN v Kodani. Tropické lesy absorbují oxid uhličitý, který produkuje člověk. Kácení pralesů tak schopnost této absorpce logicky snižuje. Navíc, v oxid uhličitý se proměňuje při vypalování pralesů i uhlík obsažený ve vegetaci.
Jak je to tedy ale s ochranou tropických pralesů, třeba v takové Amazonii, a kdo je za ni odpovědný? Právě tady se můžou postoje některých zemí rozcházet a je to i téma, ve kterém v běžném společenském vědomí panují určité mýty.
Tak například se všeobecně říká, že vypalování a kácení pralesů je špatné a je třeba ho zastavit. Ale když je to v zájmu globálního klimatu, proč za to má nést zodpovědnost jen ta země, na jejímž území se prales nachází, a ne o globo, tedy planeta, svět? Proč má třeba Brazílie doplácet na průmyslovou činnost zbytku světa?
Právě před dvěma týdny jsem navštívil brazilský stát Amazonas. Pro běžného Středoevropana může být těžko představitelné, že celých 98 % povrchu tohoto obrovského státu pokrývají pralesy a vegetace a jen na 2 % něco dělají lidé. Ale i tady potřebují rozvoj. Například i v metropoli Amazonas, dvoumiliónovém městě Manaus, se budou za necelých 5 let hrát zápasy světového mistrovství ve fotbale. Potřebují tam rozšiřovat stávající komunikace, stavět železnice, rozšiřovat osídlené části a infrastrukturu. A cítí jako velké příkoří, že svět jim zakazuje vykácet byť jeden metr jejich pralesa. Brazílie chce šetřit své pralesy a globální klima, zároveň ale za to požaduje od světa kompenzace. Ještě před kodaňským summitem brazilský prezident Lula prohlásil právě v Manausu: „Obětí globálního oteplování budou všechny země stejně. Proto boj proti tomuto fenoménu musí být úkolem všech: bohatých i chudých. A právě těm chudým musejí bohatí pomoci.“
A dnes už je stále víc těch, kdo považují brazilské požadavky za oprávněné. Tak například, když se před staletími kácely lesy v Evropě, aby uvolnily místo zemědělství a rozvoji výroby, nikdo v tom někdejším evropským národům nebránil. Dnes o svůj legitimní rozvoj usiluje Brazílie, a zrovna je to v době rozmachu globálního ekologického hnutí. Pokud je zachování amazonských pralesů v Brazílii zájmem celého světa, pak by měl celý svět Brazílii pomoci a motivovat ji. Není přece spravedlivé, aby jedna země doplácela na ostatní. Brazílie chce chránit své pralesy a světové klima. Bez spolupráce zvenčí by ji ale ta chuť mohla brzy přejít.
Evo Morales – dalších 5 let
V blogu před týdnem jsem psal o oblibě umírněné levice v Jižní Americe a záměrně nechal stranou levici radikální. A právě jeden její představitel, revoluční bolívijský prezident Evo Morales, si v uplynulém týdnu zajistil nejvyšší křeslo na dalších 5 let. Jeho přesvědčivé vítězství v prezidentských volbách minulou neděli navíc znamenalo i nejmíň 3 významné mezníky:
1) Morales se stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem země ve dvou po sobě jdoucích obdobích.
2) Ve druhé prezidentské volbě navíc získal ještě větší procento hlasů než v té první: 63.3 % proti 53.7 % před pěti lety.
3) Je také prvním prezidentem, který získal přesvědčivou většinu v mnohonárodním legislativním shromáždění.
To vše svědčí o tom, že levicový trend v Jižní Americe není nic pomíjivého.
Jiná situace ale může nastat v Chile. Tam se bude o novém prezidentovi rozhodovat o tomto víkendu. Před týdnem jsem zmiňoval, že prezidentka Bacheletová, která se těší mimořádně vysoké podpoře veřejnosti, už nemůže znovu kandidovat a vše nasvědčuje tomu, že se její silná podpora nedokáže automaticky transformovat v podporu kandidáta jejího hnutí, Eduarda Freie. Podle všeho rozhodne až lednové druhé kolo a v tom se může stát prakticky cokoli.
A řeč byla v uplynulém týdnu ještě o dalších volbách, těch v Hondurasu, zemi, kterou před necelým půl rokem otřásl vojenský puč. Prezidentské volby z 29. listopadu měly do země vrátit klid a stabilitu. To se ale nestalo. Většina zemí Jižní Ameriky podle očekávání volby neuznala, protože probíhaly v ovzduší „neústavnosti, ilegitimity a ilegality“, jak uvedli například ve svém prohlášení účastníci schůzky skupiny Mercosur. Nejsilněji a nejhlasitěji situaci odsoudil také podle očekávání venezuelský prezident Hugo Chávez. Největší dopad ale může mít negativní postoj prezidenta nejvlivnější země regionu, Brazilce Luly. Situace v Hondurasu se tak nijak nevyjasnila, stejně jako osud v červnu svrženého prezidenta Manuela Zelayi, který dál pobývá na brazilském velvyslanectví v Tegucigalpě.
Španělština nejen španělská
A na závěr jedna přelomová událost z lingvistiky. Královská akademie španělského jazyka po dlouhých 78 letech vydává svoji Novou gramatiku. Ta stará už desítky let nestačila. Hlavním přínosem té nové je skutečnost, že poprvé v historii španělského jazyka legalizuje nejrůznější gramatické formy, vazby, modismy i výrazivo, které se běžně užívá v dalších 20 zemích Latinské Ameriky, kde je španělština hlavním jazykem. Královská akademie tak poprvé oficiálně přiznává, že nejen ta španělština z Iberského poloostrova, tedy z pravlasti španělštiny, je tou jedinou a správnou.
Nová španělská gramatika navíc představuje změnu v základním pohledu na ni. Jejím posláním už totiž není jen stanovit, co je v jazyce korektní, a co ne, ale naopak zachycuje a popisuje všechny další jevy a způsoby, které existují v jazyce v celém kontextu španělsky mluvícího světa. Bravo!
- Brazilský prales autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1295/129473.jpg
- Vypalování pralesa autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1295/129475.jpg
- Chile autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1240/123939.jpg
- Španělsko zdroj: flickr.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1294/129339.jpg
