Všimli jste si, že naši politici vůbec nepracují? Tou prací nemyslím vysedávání v parlamentu a schůzování "na výboru“. Tou prací myslím práci fyzickou, vzít něco do ruky, dát kámen ke kameni, prkno k prknu, přitlouct hřebík, zabrat šponu, zarýt rýč, kopnout krumpáčem – prostě pracovat. Jak měl socialismus práce plnou hubu, tak kapitalismus o práci zarytě mlčí. Čím to je? A je to vůbec dobře? Proč jsme se za práci začali najednou stydět? Proč má větší společenský respekt kdejaký šíbr, který levně nakoupí a dráž prodá a na práci máme cizince? Jaký to asi dává signál lidem? Opravdu kapitalismus úctu k práci nepotřebuje?
Ale kdeže, mezi lidmi úcta k práci nezmizela. Nemá-li ji kapitalismus, tak mezi lidmi úcta k práci trvá. Vím to. Scházím se s takovými už několik let. Svedla nás dohromady láska a obdiv k větrným mlýnům. K těm, co melou pomalu, ale jistě. Společně jsme při Technickém muzeu v Brně založili sekci Větrných mlýnů a rozhodli se, že oprášíme slávu našich větrných mlýnů. Možná to nevíte, ale v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jich kdysi stávalo tolik, co jich dnes stojí v Holandsku. Jenomže Holanďané jsou pracovití a své mlýny si udržují v kondici, kdežto my… Mám na to takovou poučku: kde je solidní společnost, tam jsou i větrné mlýny. Kde nesolidní, první co zmizí, jsou větrné mlýny. Větrné mlýny jsou jako rosničky co indikují zdravé životní prostředí.
Dnes je u nás něco přes 70 větrných mlýnů, z toho jen pár funkčních. Jednoho z těch zanikajících jsme se ujali. Nachází se u obce Spálov, kousek od Hranic na Moravě. Nedaleko od něj, v Partutovicích, stojí nádherný a funkční dřevěný větřák našich členů, manželů Kandlerových. Polorozpadlý zděný mlýnek u Spálova byl těsně před zánikem. Někdy před dvěma roky jsme se k němu sjeli, my členové sekce, ze všech stran republiky poprvé. Zazdili jsme díru ve stěně, pod vedením dr. Urbánka, člena sekce a historika, poskládali tradiční technikou novou kamennou dlažbu. Na dalším setkání po roce jsme vsadili nové zárubně i dveře. Pan Kandler vytesal mezitím nový krov i střechu a dřevěné patro dovnitř. Okýnka vyrobil a též osobně vsadil další kapitalistický brigádník Pavel Hajkr, majitel mlýna v Přemyslovicích. Šéf sekce ing. Doubek, majitel větřáku na Kořenci, připravil do zrenovovaného mlýnku výstavu o jeho dějinách.
Nějaký materiál dala majitelka mlýnku (škoda, že se záchrany mlýnku nedožila), nějaký obec. My, členové Sekce větrných mlýnů, brigáda kapitalistické práce, jsme pracovali v akcích Z, čili zadarmo. A rádi.
Řeknu vám, žádná zábava není tak zábavná, jako je zábavná obyčejná práce. Škoda, že to naši politici nevědí. Škoda, že je občas nevidíme s lopatou v ruce. Byl by to určitě lepší příklad společnosti, než jaký nabízejí jejich fotografie z jachet, restaurací a obchodů s pistolemi. Protože, práce je pořád matkou pokroku, jenom s ní už nekráčí armáda otroků, ale parta svobodných lidí.
- Rekonstrukce větrného mlýnu u Spálova autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1080/107908.jpg
- Oprava větrného mlýnu u Spálova autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1080/107909.jpg
- Větrný mlýn u Spálova autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1080/107910.jpg
