Všichni jsme si tím prošli. Touha po vlastní svobodě nás poprvé začala přemáhat někdy v pubertě. Začali jsme nejprve snít o studiu na vysoké škole, což je vlastně synonymem pro odchod z domova. Představovali jsme si nezávazný život na kolejích, první starosti s tím, jak vyjít s měsíčním kapesným od rodičů. Kolej i peníze najednou přestaly stačit a člověk už se hnal do práce a za svým samostatným bydlením, aby měl ještě více svobody.
V Turecku podobnou touhu u mladých docela postrádám. A často se ptám sebe i některých kamarádů, co za tím stojí. Tradice? Jiná kultura? Pohodlí mladých? Neschopnost nebo nemožnost postavit se v dospělém věku rodičům? Ač je Turecko prezentováno jako moderní země na cestě do Evropy, narazíte zde na velmi tradiční společnost. Vlastně jedinou dobou, kdy si mladí vychutnávají svobodu, je ta část jejich života, kterou stráví na univerzitních studiích mimo svůj domov. Přesun do velkých měst, jako je Istanbul nebo Ankara, mnoha mladým lidem otevírá oči a nabízí nové možnosti. Po studiu se ale většina z nich vrací domů a než se ožení či vdá, žije život podle představ svých rodičů. Obzvlášť u dívek neexistuje, aby se před svatbou odstěhovaly z domova svých rodičů a žily někde v podnájmu samotné. Na ni samotnou i na celou rodinu by to vrhlo špatné světlo. Za prvé by nebyla pod kontrolou otce, za druhé by to dávalo signál, že možná udržuje vztah ještě před uzavřením manželství, proč jinak by totiž chtěla žít sama?
Můj velmi dobrý kamarád začal chodit s Leylou. Je jí dvacet šest let, vystudovaná učitelka angličtiny. Hrozně ráda se hezky obléká a ráda chodí nakupovat. Proto je na sebe moc pyšná, že si dokáže vydělat peníze sama. Jak mi při nedávné konverzaci na téma tureckých žen prozradila, chodí do práce moc ráda a nikdy by nechtěla zůstat doma bez práce, i kdyby její manžel vydělával miliony. Zaradovala jsem se! Po dlouhé době hovorů na téma recepty tureckých jídel a šminky konečně normální holka, řekla jsem si. Leyla bydlí s rodiči. Bylo asi jedenáct večer, když Leyla telefonovala tatínkovi, v kolik hodin se vrátí domů. I když jsou rodiče právě na letním bytě v jiném městě, Leyla jim o sobě musí dávat zprávy. Když se jí ptám, co by se stalo, kdyby to přestala dělat a rodičům vysvětlila, že je dost stará na svůj vlastní život, odpověděla takto: „No víš, to bych se pohádala s otcem a to opravdu nechci. On by mi totiž přestal dávat peníze.“ Aha, hlavně že je nezávislá, říkám si se vzpomínkou na její předchozí slova. Leyla je dcera úspěšného tureckého podnikatele. A její plat učitelky na značkové hadříky a kabelky prostě nestačí. Copak necítí ten protiklad ve svých slovech o nezávislosti? Asi ne. Leyla je jen jedním příkladem, jak častokrát obětují mladí Turci svou svobodu na úkor pohodlí a blahobytu, a jak zůstávají třeba i ve svých třiceti letech pod vlivem svých rodičů.
Když můj kamarád, mimochodem také syn vlivných rodičů, nebo lépe řečeno otce, přivedl tuto dívku poprvé domů na oficiální večeři, mělo toto setkání zajímavou dohru. Jeho otec mu dal dost jasně najevo, že tato dívka sice pochází z dobré rodiny, a to je v Turecku základ, ale že by si to měl ještě rozmyslet, protože se mu nezdá, že vypadá dostatečně reprezentativně, když jej bude provázet na cestě životem. Doufám, že můj kamarád bude mít dost síly se otci vzepřít a jít si za svým. Zatím se mu to daří. Minulý víkend se společně s přítelkyní vydal na výlet do Istanbulu. Samozřejmě „na tajňačku“. Společně totiž nikam cestovat nemohou, dokud se nevezmou. Takže on jel jakoby za svým kamarádem a ona jela navštívit bratra.
Znám spoustu dalších kamarádů, kteří to mají se svými rodiči podobně. Jeden chodí s dívkou, která musí být ve svých dvaceti pěti letech do devíti hodin doma. Toto chození musely nejdřív obě rodiny schválit, a tak se hned v začátcích setkali otcové a na rovinu si řekli, co a jak. Další kamarád zase ve svých dvaatřiceti stále hledá tu pravou, protože žádná, se kterou doposud chodil, nebyla jeho rodině dost dobrá.
A mně zůstává otázka. Je to opravdu tradice a respektování přání rodičů a rodiny, anebo slabost, pohodlí a neschopnost postavit se na vlastní nohy? Každopádně moc zvláštní fenomén k pozorování. Člověk si opravdu uvědomí svou svobodu až v okamžiku nebo na místě, kde jsou o ni jiní jakýmkoliv způsobem (třeba i nátlakem rodinných členů) ochuzováni.
- Turecko autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2087/208668.jpg
- Turecká žena s typickým šátkem autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2068/206781.jpg
- Motocyklisté jsou častým jevem tureckých měst autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2071/207031.jpg
