Na mezinárodní filmový festival v Antalyi se těší Turecko celý rok. Je to největší a nejdůležitější přehlídka v zemi, takové naše Karlovy Vary. I když srovnávat turecký festival s tím naším je poměrně troufalé. Trošku tu vázne organizace, občas se stane, že soutěžní film skončí ve dvou třetinách z technických důvodů, nebo se nepromítá vůbec, protože zkrátka není k nalezení, a taky tu nejsou oplatky.
Filmový festival a jeho nešťastný host
Už 47. ročník ve městě na pobřeží Středozemního moře představil především domácí tvorbu za uplynulý rok a po červeném koberci se procházejí především turecké hvězdy. Zprávou číslo jedna letošního ročníku se ale stal spor o jediného významnějšího zahraničního hosta - Emira Kusturicu.
Nejdřív jsem se musela smát. Když v Turecku několik dní před zahájením festivalu začali protestovat proti Kusturicovi, jakožto Srbovi, který údajně popírá zločiny způsobené na muslimech v Bosně během války v 90. letech, vypadalo to jako běžná turecká praxe. Je potřeba i do kultury vnést trošku politikaření a vytasit se spekulacemi. Jenže když se v podobném stylu vyjádřil i ministr kultury a do Antalye odmítl na protest přijet, zdálo se, že přituhuje. Korunku tomu všemu nasadil jeden místní „politik“, který se chtěl zřejmě zviditelnit, když během zahajovacího ceremoniálu, živě přenášeného v celostátní televizi, vyskočil ze svého sedadla, otočil se na nejbližší kameru a začal protestovat. Do minuty u něj byla ochranka a onen pán se už do sálu nevrátil, zato byl odejit za hlasitého bučení publika. I televizní přenos byl na pár minut přerušen. Zkrátka další zkušenost, která potvrzuje to, že život v Turecku je velmi zpolitizovaný na všech úrovních.
Podle novinářů a podle celého průběhu incidentu totiž vlastně tolik o samotného Kusturicu nešlo. Za protesty stáli kromě bosenských organizací i politici a různé skupiny lidí, které pravidelně vystupují ve snaze oslabit tureckou opozici. A primátorem pořádající Antalye a tedy i hlavním pořadatelem je muž, který je členem turecké opoziční strany CHP, která se hlásí k odkazu Atatürka. O tom, že cílem útoků byli představitelé města, tedy pořadatelé festivalu, a ve výsledku se tím ublížilo této kulturní události, svědčí i to, že ještě před třemi měsíci byl Emir Kusturica na návštěvě v jiném tureckém městě, kde byl velmi přátelsky přijat. V Burse, jehož primátor je mimochodem členem vládní Strany spravedlnosti a rozvoje, se tehdy setkal i s tamní bosenskou komunitou a společně se všichni vesele bavili.
Kusturica měl hrát na festivalu velkou roli. Nejenže byl předsedou poroty mezinárodní soutěže, ale měl zde i svou retrospektivní přehlídku, koncert se svou kapelou No Smoking a měl se sejít na worshopech i s místními studenty. Odjel hned druhý den festivalu. Na tiskové konferenci nejprve vysvětlil, že i on sám má bosenský původ, i jeho babička chodila v muslimském šátku a k tradicím své rodiny se hlásí. Popřel, že by kdy podporoval srbské jednotky v boji proti Bosně. O tureckém ministrovi kultury režisér řekl, že je jeho nepřítelem, zrušil svůj program, vzal kufry a odjel.
A jak reagoval kritizující turecký ministr, který z pozice člena vlády původně celou aféru svým odmítavým stanoviskem ještě vyostřil? Najednou prý jde o nedorozumění, které vzniklo špatným překladem jeho slov v novinách. Už bych málem zapomněla, že za všechno můžou média.