Do titulků tureckých novin se v poslední době vkrádají ženské hrdinky. A pro někoho možná překvapivě v souvislosti s typicky mužskými záležitostmi, jako je například fotbal nebo politika. Příklad první: fotbal. Veskrze ženské publikum fandilo před několika týdny v zápase turecké ligy. Na utkání, které se mělo původně odehrát za trest bez jediného diváka, přišlo přes 40 tisíc žen a dětí. Lístky byly zdarma. Rozhodnutí turecké federace, které sice potrestalo fanoušky týmu Fenerbahče, kteří předtím narušili zápas tak, že se nedohrál, ženy velice potěšilo. Ty jsou navíc (jak všichni v Turecku vědí) někdy fotbalu mnohem oddanější než jejich mužské protějšky.
Emancipace, fotbal a turecký parlament
Takovou výjimečnou událost nenechali jen tak komentátoři, a to hlavně ti mužští. Jaká to diskriminace, ozývali se. „Nesouhlasím s tím, aby se lístky dávaly zadarmo. Navíc ženám, vždyť ony fotbalu nerozumí a nezajímají se o něj. Nakonec tak berou místa opravdovým nadšencům,“ stěžoval si celkem bez logiky ve svém textu jeden z novinářů. Reportéři televizních sportovních pořadů se zase v reakci na tento zápas vydali do ulic a ptali se žen na různé fotbalové pojmy, co je to ofsajd, penalta apod. Chtěli si ověřit, jakou mají fotbalovou inteligenci, zaznělo také z televize. A světě div se – odpovědi mladých slečen, maminek s kočárky i žen v letech byly vesměs správné! Že by si přecejen ty lístky zdarma zasloužily? Na stadionu to podle svědků vypadalo spíš než na fotbalovém zápase jako na rockovém koncertě. Ječení, křičení a štěbetání. Fotbaloví hráči si ale nestěžovali, naopak si neobvyklé publikum pochvalovali. Lepší než prázdný stadion, nebo naopak hřiště plné agresivních fanoušků útočících i na samotné hráče.
Zprávu o stadionu zaplněném ženami si ale nenechaly ujít ani kritici z opačného tábora. Taková akce je podle nich sexistická a ženy jsou tak ukazovány jen jako loutky, které se nechají vmanipulovat do pozice fandícího davu. Měli bychom dávat ženám jiné příležitosti a dosazovat je do vedoucích rolí. Psalo se jinde. Bezpochyb by měly ženy dostávat příležitosti, ale míchat fotbal a jedno příjemně strávené odpoledne se sexismem a potlačováním ženských práv? Podle výrazů nadšených fanynek všech věkových i profesních kategorií to na utlačování nevypadalo.
Za ženská práva by se mělo bojovat jinde – třeba v tureckém parlamentu. I o něm můžeme mluvit jako o převážně mužském prostředí (do pětisetčlenného parlamentu bylo letos zvoleno 78 žen, což je oproti minulým volbám o třicet poslankyň víc). Po nejméně desetiletí petic a požadavků se teď poslankyním podařilo změnit jeden zajímavý předpis. Doposud totiž mohly vstoupit do parlamentu ženy jen oblečené v sukni nebo v šatech. Nově budou moci poslankyně nosit i kalhoty. I když kdoví, jak dlouho by ještě platil starý předpis, pokud by letos voliči nevybrali do parlamentu Şafak Paveyovou. Ženu, která má místo levé nohy protézu. Ona sama s odkrýváním své protézy problém neměla, jak řekla médiím, naopak chce na problémy postižených i touto cestou upozorňovat. Jejím kolegům se jí ale zřejmě zželelo (nebo se nechtěli na protézu dívat?) a raději doporučili zrušení zákazu nošení kalhot. Jeden zákaz ale v parlamentu stále platí, a to nošení muslimského šátku. Turecko je zemí sekulární, kde je odděleno náboženství od státu, a proto se nošení náboženských symbolů neslučuje mimo jiné i s vykonáváním poslaneckého mandátu. Někteří poslanci vládní strany se už nechali slyšet, že dalším krokem by mohl být požadavek na zrušení i tohoto zákazu. Když svobodu a práva ženám, tak všem – i těm věřícím, říkají.