Za poslední měsíce dorazily do Evropy stovky tisíc uprchlíků přicházejících převážně ze Sýrie a dalších blízkovýchodních zemí, kteří prchají ze svých válkou zničených domovů a hledají útočiště i lepší budoucnost v zemích EU. Jedná se o největší vlnu uprchlíků za poslední dvě dekády a svými čísly se blíží přívalu, který zaplavil Evropu v důsledku balkánských válek na začátku 90. let. V následujících měsících bude s největší pravděpodobností tento nešťastný rekord pokořen a do Evropy přijde největší počet uprchlíků v moderní historii kontinentu.
Česká imigrační krize
Stále se ovšem jedná pouze o zlomek počtu lidí, kteří již byli nuceni opustit Sýrii a našli azyl v okolních zemích. Ani tyto státy ovšem nejsou plně stabilní a nemají natolik rozvinuté ekonomiky, aby si mohly poradit s tak výrazným nárůstem imigrantů na svém území. Například v Jordánsku tvoří uprchlíci již nyní desetinu populace a jsou umístěni v uprchlických táborech bez přístupu k práci, vzdělání nebo důstojnému hygienickému zázemí. V Libanonu se jedná dokonce o čtvrtinu celého obyvatelstva a situace je tam ještě o něco obtížnější. Milion Syřanů se uchýlil i do sousedního Turecka. V samotné Sýrii se navíc nachází 6,5 milionu lidí, kteří byli nuceni opustit své domovy a nemají kam se obrátit. V následujících měsících se bude velká část z nich snažit přejít do sousedních zemí a část i přímo do Evropy.
Ohrožení na životě, politickému pronásledování i ekonomické nouzi ovšem čelí lidé v celém širokém pásu v okolí Evropské unie, kde doutná řada konfliktů, které mohou snadno přerůst v situaci podobnou té na území Islámského státu. Kromě alarmujících čísel je zde i další faktor, který současnou situaci ještě zhoršuje. OSN v nedávné době oznámila, že bude muset z kapacitních důvodů omezit či zcela pozastavit příděly jídla uprchlíkům v krizových oblastech. Mezinárodní a nevládní organizace hovoří o současné situaci jako o nejhorší humanitární krizi naší doby. Ovšem situace, která nastane při nedostatku jídla, snadno dosáhne ještě děsivějších rozměrů.
Evropskou zemí, která byla přílivem uprchlíků v posledních měsících nejvíce zasažena, je Německo. V letošním roce zde požádá o azyl více než 230 tisíc uprchlíků. Německo je přitom i jednou z nejotevřenějších zemí vůči syrským běžencům – do země pustilo více než 80 % ze všech žadatelů. Pomáhá ovšem i těm, kteří nemají možnost dostat se na evropské hranice a požádat o azyl. Německo oficiálně nabídlo možnost přesídlení až 30 tisícům syrských uprchlíků, které si ovšem pečlivě vybralo. Ostatní evropské země, s výjimkou Švédska, nabídly dohromady přibližně pět tisíc míst. Celkově Německo navrhuje přesídlit do EU až 140 tisíc Syřanů z regionu. Stále se ovšem jedná o méně než pět procent z celkového počtu syrských uprchlíků v zemích Blízkého východu.
V tomto kontextu je počet 190 syrských uprchlíků, který v současné době podle Amnesty International žádá o azyl v České republice, nicotný. Naše země není cílovou destinací, do které by směřovaly proudy běženců, přesto se nemůžeme chovat, jako by se nás celá azylová krize netýkala. Podle všeho se totiž nejedná o nějaký přechodný výkyv, ale spíše o nový trend, který se nám nemůže vyhnout. Nic nenasvědčuje tomu, že by se komplikované konflikty v evropském sousedství v dohledné době uklidnily, a naopak se jeví jako velmi pravděpodobné, že další ohniska nestability přerostou v násilné konflikty.
GALERIE
Syrští uprchlíci
Již dnes se podél hranic Evropské unie nachází 25 milionů lidí, kteří museli opustit své domovy. A toto číslo patrně dále poroste. Situaci v našem okolí tedy v žádném případě nevyřešíme tím, že stovkám tisíc těchto lidí nabídneme pomoc v našich zemích, a přijmout miliony si dovolit nemůžeme. Jako Česká republika musíme k ulehčení akutní humanitární krize pomoci, i když jen přesídlením omezeného počtu nemocných syrských dětí z nejvíce ohrožených skupin, jakými jsou například křesťané. Ovšem při vědomí toho, že skutečné dlouhodobé řešení se nachází někde jinde než v hašení požáru. Opravdovým východiskem je bezpochyby pouze sociální, hospodářská a politická stabilizace společností v evropském sousedství. A to bude vyžadovat velké peníze a empatickou, odvážnou diplomacii bez předsudků. Česká republika by se do tohoto úsilí měla aktivně zapojit, aby nezůstala jen pasivním pozorovatelem vlastních dějin.