Praha - Seriály patří v rámci televizního vysílání k nejsledovanějším pořadům. Na televizních obrazovkách lze přitom spatřit jak americké seriály a latinskoamerické telenovely, tak i seriály domácí produkce. Hosté pořadu Milénium se zamýšleli nad tím, jaké české seriály byly, jsou a budou.
Úspěch, kterému se seriály jako například F. L. Věk těšily v 60. letech, už je dnes minulostí. „Před čtyřiceti lety byly seriály velkou novinku a nabídka televizního vysílání byla omezenější. V 60. letech byl stále ještě jen jeden program České televize, navíc nabídka trávení volného času byla nesrovnatelně nižší, než je dnes,“ popisuje dřívější situaci ve vztahu k dnešku Šimon Dominik z Katedry mediálních studií FSV UK. Přesto se seriálům v rámci českých televizí daří znamenitě i dnes.
Podle filmové kritičky Dariny Křivánkové ovlivnily současnou českou tvorbu zahraniční seriály. Česká televize se snaží navazovat na tradici dramatických seriálů. Naopak komerční televize více čerpá z tradičně žánrově rozvrstvených modelů převzatých ze zahraničí.
„Měla by existovat snaha o udržení toho, čemu se říká dramatický seriál, tak jak se to Česká televize snaží dělat například ve Zdivočelé zemi,“ vysvětluje Křivánková, která v tomto seriálu vidí závažné téma a snahu o realizaci na velmi vysoké úrovni. S tím souhlasí i Dominik: „Těch vztahových a trošku papundeklových seriálů je čím dál tím více. Ale především v České televizi se ještě dají najít seriály, které mají nějaké hlubší téma.“
Výroba seriálu je však velmi náročným procesem, který také vyžaduje značné finanční náklady. Proto se v současnosti často vyrábějí co nejryhcleji jako na běžícím pásu bez ohledu na výslednou kvalitu. Dramtický potenciál se pak vytrácí ve prospěch banálního děje i formálního zpracování.
