Každý v Česku má představu, že Jan Masaryk byl malý a silnější. Nový česko-slovenský film Masaryk ho ale ukázal v jiné podobě. Film byl v pátek uveden mimosoutěžně v sekci Berlin Special jako jeden z posledních filmů na mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Byl zařazen mezi světové premiéry, ale byla to mezinárodní premiéra filmu.
Ačkoliv byl život Jana Masaryka neobyčejný a inspirativní, tvůrci nechtěli tvořit dlouhou biografii a raději se zaměřili na jedno z nejdramatičtějších období jak jeho života, tak života mladé republiky. Jsou poznamenány smrtí prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka i atmosférou v předvečer druhé světové války. Uvedli tak po projekci filmu na dotaz, proč si ze života Jana Masaryka vybrali léta 1937 až 1939.
Film Masaryk se představil jako snímek, který obstojí v konkurenci filmů na Berlinale. A to i díky hereckému výkonu Karla Rodena v roli Jana Masaryka. Karel Roden má sice do nízkého vzhledu a otylosti daleko, ale jeho herecký výkon je zaznamenáníhodný tím, jak dokázal vystihnout Masarykův vnitřní svět a jeho boj za ideje nového státu, který se dostává do velkého ohrožení. Pro mnohé české a slovenské diváky se tento po léta nedotknutelný ideál ukázal také jako člověk, který měl rád ženy a drogy.
Zahraniční diváci, nepoučení o československé historii, ale mohou být zmateni při prolínání tří časů, roků 1937, 1938 a 1939. Retrospektivy jsou někdy matoucí i pro českého diváka, který zná kontext mnichovské dohody lépe. Poněkud nepřehledné navíc můžou být i postavy československých dějin jako prezident Edvard Beneš, Tomáš Garrigue Masaryk nebo plukovník František Moravec.
Na druhé straně bude zahraniční divák schopen si uvědomit osud malého národa, který byl dán všanc. A na příběhu jednoho člověka se pak ukážou důsledky pro celý stát. Záběry po okupaci Československa v roce 1939 nemůžou nebýt působivé. I Prahou se valily vlny uprchlíků z pohraničí, kteří se kvůli mnichovské dohodě a jejím důsledkům ocitli bez domova. Ale tyto paralely s dneškem jsou spíš násilné a nedají se považovat za poselství do současnosti. „Žijeme v neklidné době a pro mě je důležité, že existovala osoba, která byla schopna a ochotna bojovat za své ideály – Jan Masaryk. A to je pro mě hrdinství,“ uvedl v Berlíně režisér Julius Ševčík.
Ovšem zahraniční diváci mohou historický příběh vnímat různě. Například jeden z afrických novinářů vidí Čechoslováky jako lidi, kteří proti zlu bojují intelektuálně. Film mu připomněl snahy československých intelektuálů v boji proti sovětské okupaci v šedesátých letech.
Českou delegaci doplňují Pátá loď nebo Přes kosti mrtvých
V sekci Generace, v níž soutěží filmy pro děti a mládež, se s úspěchem promítal slovensko-český film Pátá loď. Film byl natočen podle románu Moniky Kompaníkové, která ho napsala na motivy skutečné události. Režisérka Iveta Grófová ve svém druhém celovečerním filmu vypráví příběh dívky Jarky bez rodiny. Matka se o ni nestará a dcera ji musí oslovovat křestním jménem, aby jí nepřipomínala předčasné mateřství. Kamarád ze sousedství je pro změnu permanentně sledován rodiči, ale ve skutečnosti mu poskytnou jen materiální potřeby a nezajímají se o něj.
Jarka proto ukradne malá dvojčata a se svým kamarádem si s nimi v zahradním domku vytvoří rodinu, po jaké touží. Také tento film obstojí v konkurenci berlínských fimů především díky své druhé polovině. Ta na jedné straně děsí dospělé diváky, kteří možná déle než děti berou děj příliš realisticky. Jak ale režisérka Iveta Grófová přiznala a jak ukázaly reakce dětských diváků, dětská mysl dokáže snadněji přepnout k fantazii a křehký příběh prožívat intenzivněji než dospělí.
Českou delegaci v berlínském programu doplňuje soutěžní snímek Přes kosti mrtvých režisérky Agnieszky Hollandové, který tím pádem bude v sobotu večer mezi kandidáty na některou z hlavních cen. V novinářském hlasování se drží na předních příčkách popularity. Čtveřici filmů uzavírá archivní snímek z roku 1963 Ikarie XB1 režiséra Jindřicha Poláka, jehož nově digitalizovaná verze se v Berlíně uvedla v retrospektivní sekci.
