Praha - Krátce před svými 81. narozeninami zemřel v pondělí 4. února divadelní a filmový herec Otto Lackovič. V den pohřbu Gustava Heverleho odešel tak další z pamětníků Divadla ABC z doby, kdy ve druhé polovině 50. let stál v jeho čele Jan Werich.
Filmografie Otty Lackoviče včetně prací pro televizi čítá přes sedm desítek titulů. Narodil se 5. dubna 1927 v Hlohovci (okres Trnava). Od roku 1945 prošel scénami v Nitře, Michalovcích, Prešově a v Žilině. V roce 1955 nastoupil do pražského Divadla satiry, které později Jan Werich přejmenoval na Divadlo ABC. Od roku 1962 byl v angažmá Městských divadel pražských.
Od počátku 50. let se objevoval v českém a slovenském filmu. Jeho profesní život „poznamenal“ režisér Dušan Klein, který ho zaškatulkoval jako cikána. Klein se totiž v roce 1953 objevil ještě jako kluk s Lackovičem v optimistické filmové agitce režiséra Jiřího Weisse Můj přítel Fabián - a slíbil mu role.
„Při natáčení mi říkal, že půjde studovat filmovou režii, a pak mě bude obsazovat do svých filmů. Napřed jsem hrál cikána v jeho filmu Radikální řez, pak ve snímku Kdo se bojí, utíká a i do třetice mi nabídl roli romského holiče Pišty,“ vzpomínal později Lackovič. Od Kleina se nechal inspirovat režisér František Filip a Lackoviče obsadil jako drůbežáře Fera do seriálu Chalupáři.
„Budu na něj vzpomínat nejen jako na herce, který hrál v několika mých filmech (kupodivu cikánské postavy), ale i jako na druhého tátu, kterého mi dělal právě ve filmu Můj přítel Fabián,“ řekl Klein, který s Lackovičem naposledy mluvil před týdnem.
Otto Lackovič hrál i v seriálech Bylo nás pět (1994), Synové a dcery Jakuba skláře, Rodáci, 30 případů majora Zemana a ve filmech Nesmrtelná teta, Trhala fialky dynamitem, Sestřičky, Bumerang (1983). V 90. letech onemocněl jako silný kuřák rakovinou plic.
V posledních letech trávil Lackovič hodně času na chalupě v Českém ráji. Jen občas se objevoval v divadle Skelet Pavla Trávníčka a pak i v pražském Divadle Na Jezerce, kde hostoval v komedii Kaviár nebo čočka - naposledy v minulé sezoně. „Dokud herec chodí, slyší a vidí, může hrát do devadesátky. A já hraji od svých osmnácti, takže nějakou praxi už mám,“ komentoval to kdysi.
Lackovič byl oceněn za své celoživotní mistrovství v dabingu, v sérii o Vinnetouovi daboval například svým typickým chraplavým hlasem padoucha Rollinse. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix.
