Zemřel herec Ladislav Potměšil. Známý je především z komedií Byl jednou jeden polda a Discopříběh. Ztvárňoval ale i dramatické role, mimo jiné ve svých dvou dlouholetých divadelních angažmá.
Během své téměř šedesátileté kariéry ztvárnil Ladislav Potměšil desítky filmových rolí. Diváci si ho vybaví zřejmě především jako majora Maisnera v parodii Byl jednou jeden polda či ovdovělého otce, který se ve filmu Discopříběh snaží zvládnout domácnost i pubertálního syna. Zahrál si i v řadě seriálů (Hospoda, Zdivočelá země, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Přístav).
Raději měl komediální role
Kamera si ho našla poměrně brzy. Už v roce 1959 se objevil v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Různé chlapecké role odehrál i třeba v adaptaci Lustigova románu o holocaustu Dita Saxová nebo psychologickém dramatu z domova mládeže „pro morálně narušené“ Škola hříšníků. Později třeba ve Smrti krásných srnců podle knihy Oty Pavla. A také v Lásce nebeské – stejně jako britská romantická komedie se jmenoval povídkový film s milostnými zápletkami z roku 1964.
On sám říkal, že raději měl komediální role. Prostor pro uplatnění komediálního talentu mu ve filmu dal režisér a scenárista Jaroslav Soukup v devadesátých letech. I když s tímto filmařem Potměšil natočil nejprve dnes zdaleka méně známou Drsnou planinu, drama ze státních hranic.
Poslední filmovou příležitostí pro něj byla komedie Bastardi před jedenácti lety. „Jeho životní nadhled se vtisknul do figur, vůbec nic neřešil, nad ničím se nerozčiloval, vždycky říkal, že v životě dopadne všechno, tak jak má, a měl naprostou pravdu,“ říká o Potměšilovi scenárista tohoto filmu Tomáš Magnusek. Do seriálů se vracel i později. Ještě v roce 2017 se s ním mohli diváci potkat v „nekonečném“ Přístavu.
Od dětství na scéně
Ladislav Potměšil se narodil 2. září 1945 na pražském Žižkově. Jeho otec miloval divadla a Ladislava do nich od dětství vodil. Později chodil sám „na bidýlko“. A postupně se přesunul z obecenstva na jeviště.
„Moje začátky byly se souborem Rudý šátek v Karlíně. To byla úžasná kariéra. Byl jsem s ním až v Moskvě,“ vzpomínal Potměšil s nadsázkou. Na profesionální scénu vstoupil poprvé ve čtrnácti letech v Shakespearově tragédii Coriolanus.
Studium na DAMU se zdálo jako logické pokračování. První angažmá získal v Realistickém (dnes Švandově) divadle. Zakotvil tu na dvacet let. Prošel v něm od jinošských rolí k romantickým hrdinům a charakterním postavám převážně komického rázu. Jeho kolegové se shodují, že měl vždy výborný smysl pro humor. Rád třeba psal vtipné básničky, svým přátelům psal ve verších i zprávy.
Po různých mezizastávkách našel další stálou šatnu v Divadle na Vinohradech, kde zakotvil začátkem devadesátých let. Členem tamního souboru zůstal do roku 2007, hrál například v divadelní verzi sitcomu Jistě, pane ministře nebo Shakespearově Macbethovi. I poté ale účinkoval na jiných pražských scénách, dokud mu to zdraví dovolilo.
Zdravotní problémy musel řešit dlouhodobě. Kvůli vleklým potížím se zády mu dokonce hrozilo ochrnutí. S vážným onemocněním se potýkal i v poslední době.
