Ve věku 87 let zemřel známý židovský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za mír Elie Wiesel, který prošel nacistickými koncentračními tábory v Osvětimi a v Buchenwaldu. O jeho úmrtí informovala izraelská média a kancelář jeruzalémského památníku Jad vašem. Wiesel usiloval o to, aby se hrůzy podobné holocaustu nikdy neopakovaly. Za největší nebezpečí považoval lhostejnost a zapomínání.
Elie Wiesel vydal na čtyři desítky románů, povídkových sbírek a esejů. Vycházel přitom hlavně ze zkušenosti z druhé světové války. Prošel nacistickými tábory v Osvětimi a Buchenwaldu, a holocaust se tak stal jeho životním i tvůrčím tématem. Wieselem holocaust otřásl a zranil jeho víru. Ptal se sice, proč bůh takovou hrůzu dopustil, ale nezanevřel na něj a usiloval o to, aby se už nic takového znovu nestalo. Wiesel také zřejmě jako první označil genocidu Židů za druhé světové války slovem holocaust (řecké holokaustos – zcela sežehnutý).
Narodil se v židovské chasidské komunitě 20. září 1928 v transylvánském Sighetu na severu Rumunska. V patnácti letech byla jeho rodina zařazena do transportu do koncentračních táborů. Z rodiny přežil pouze on a dvě jeho starší sestry. Matka a třetí sestra zahynuly v Osvětimi, otec, se kterým dlouho společně snášel útrapy táborů smrti, zemřel během takzvaného pochodu smrti do Buchenwaldu.
Klíčovým momentem Wieselovy náboženské krize byla poprava malého chlapce v Osvětimi, během které jeden z jeho spoluvězňů pronesl: „Tady umírá bůh.“ „Byl jsem rozhněvaný, protestoval jsem. Ale pocházím z hodně religiózního prostředí a zcela boha zavrhnout jsem nemohl. Souhlasím ale s těmi, kdo pokládají za nemožné po Osvětimi mluvit o bohu,“ uváděl. Wiesel se ale současně ptal, kde bylo lidstvo, kde byla kultura: „Jak může týž člověk obdivovat Beethovenovu hudbu a přitom zabíjet děti?“
Lhostejný mu ale nebyl pouze osud Židů. Vášnivý bojovník za lidská práva a stoupenec Izraele obhajoval věc sovětských a etiopských Židů, nikaragujských indiánů, v Argentině zmizelých kambodžských uprchlíků, Kurdů, obětí apartheidu a hladomoru v Africe či zajatců v bývalé Jugoslávii.
Havel ho označil za „ztělesněné svědomí lidstva“
Na Sorbonně vystudoval Wiesel filozofii a pracoval jako novinář. První knihu popisující jeho zkušenost z táborů publikoval pod názvem Noc (La Nuit) v roce 1958.
Po vzniku židovského státu odjel do Izraele, ale prvotní nadšení vystřídalo rozčarování z toho, že Izrael odmítá přijmout zkušenost diaspory. Vrátil se do Francie a v 50. letech byl dopisovatelem izraelských, francouzských a amerických novin. O své tragické zkušenosti psal i v jidiš. V roce 1955 odjel do USA a v roce 1963 získal americké občanství. Poté působil jako profesor filozofie a náboženství na newyorské a bostonské univerzitě.
Když jej v roce 1978 jmenoval tehdejší americký prezident Jimmy Carter předsedou Prezidentské komise pro otázky holocaustu, Wiesel řekl, že jejím cílem je uchování paměti, „protože zapomenout znamená zabít všechny oběti podruhé“.
V roce 1986 dostal Wiesel za své aktivity Nobelovu cenu za mír a poté založil společně se svou ženou Marion Nadaci Elieho Wiesela pro lidstvo. Získal i řadu dalších prestižních cen a společně s Václavem Havlem, který ho nazval „ztělesněným svědomím lidstva“, inicioval vznik pražského Fóra 2000.
- V českém překladu vyšly například populární knihy Bible: Postavy a příběhy a Talmud: portréty a legendy, dále kniha rozhovorů Zlo a exil, vzpomínkový Návrat do Sighetu, Noc, Pátý syn, Příběhy proti smutku, Příběhy o naději nebo Příběhy o důvěře.
- V češtině začaly vycházet Wieselovy knihy až po pádu komunismu.
