Miroslav Žbirka se v hudební branži pohyboval od svých patnácti let. Za tu dobu se stihl zaspat do vzpomínek spousty svých uměleckých kolegů, s nimiž se přátelil, spolupracoval nebo „jen“ potkával. I je nečekaná zpráva o ochodu slovenského zpěváka a skladatele zasáhla. Na Mira či Mekyho, jak se mu říkalo, Žbirku a setkání s ním někteří zavzpomínali ve vysílání ČT24.
Vzpomínky na Mekyho Žbirku: Nepravděpodobná hvězda a britský gentleman s československým srdcem
Hudební publicista Václav Hnátek: Byl hudební zažranec
- Dokument Meky (11. 11., 20:15, ČT1)
- Miro Žbirka v Abbey Road (13. 11., 20:15, ČT art)
- Koncert Miro Žbirka: 40 let na scéně (13. 11., 20:35, ČT art)
- Na plovárně s Mirem Žbirkou (13. 11., 22:05, ČT art)
- Doupě Mekyho Žbirky (14. 11., 21:10, ČT art)
V roce 1982 Miro Žbirka vyhrál Zlatého slavíka. Z čela žebříčku popularity se předtím Karla Gotta podařilo sesadit jen Waldemaru Matuškovi. O dva roky později vydal Žbirka desku Nemoderný chalan – krok, který podle hudebního publicisty Václava Hnátka o Žbirkovi mnohé řekne. „Bylo to naprosto nepopové album. Takhle fungoval pořád, zkoušel nové hranice,“ vysvětluje. Některými nahrávkami tak možná zklamal své fanoušky z dob kapely Modus, ale naopak dokázal oslovit o generaci mladší posluchače.
To platilo i pro jeho pozdější kariéru. Hnátek byl například při natáčení Žbirkovy poslední studiové desky Double Album. Nahrávala se ve slavném londýnském studiu Abbey Road, spojeném se Žbirkovými idoly. „Měl rád Beatles, ale uznával i novější trendy, třeba Billie Eilish,“ upozorňuje publicista.
Žbirku charakterizuje jako „nepravděpodobnou hvězdu“. „Nevypadal jako superstar a ani se tak nechoval. A navíc dělal skvělou muziku, skvěle zpíval, měl určitý nádech Západu díky mamince Angličance. Byl hudební zažranec, on hudbou žil – a to se na výsledku odrazilo,“ nepochybuje Hnátek.
Moderátor Marek Eben: Napsat tolik hitů se povede málokomu
Žbirka se v posledních letech pravidelně objevoval na obrazovkách České televize ve své vlastní talk show. Jedním z posledních hostů v Doupěti Mekyho Žbirky byl moderátor Marek Eben. Ten přiznává, že na svého moderátorského kolegu vzpomíná vždy s lehkým úsměvem. „Ten vás nezarmoutil nikdy. Měl jsem pocit, že do něj nalezl kus anglické noblesy, a jak se říkalo, byl v kolektivu oblíben,“ říká Eben.
Žbirka si podle něho výborně uměl získat publikum, ale spíš než jako zpěváka ho oceňuje především jako autora. „Protože napsat tolik věcí, které si najdou cestu k posluchačům a které lidi budou umět, to se fakt povede málokomu,“ vysvětluje. „Udělal spoustu písniček, které dokázaly lidi dojmout. To taky každý nesvede, že dokážete napsat písničky veselé i ty, které jsou pod kůži. Dokonce myslím, že měl víc těch dojemnějších, hlubších, než že by byl písňový komik.“
Marek Eben s Miroslavem Žbirkou se potkali v televizi i v prohozených rolích – před dvaceti lety byl slovenský zpěvák hostem pořadu Na plovárně. Oba rozhovory připomínáme:
Výtvarnice Míla Fürstová: Ze Žbirky se mi podlomila kolena víc než z Coldplay
Kvůli vytvoření obalu ke své poslední nahrávce – Double Albu – se Miro Žbirka obrátil na Mílu Fürstovou. Původem česká výtvarnice dlouhodobě žije v Anglii, její kresby se objevily i na deskách kapely Coldplay. Pro Double Album navrhla dvě zpěvákovy siluety, jež vyplnila vyobrazením věcí spojených s aktuálními písněmi i jeho životem.
„Obdivovala jsem Mekyho Žbirku jako muzikanta, jako básníka, jako osobnost. A v momentě, kdy mě oslovil, abych dělala jeho album, se mi podlomila kolena. Na rozdíl třeba od Coldplay, to jsou vrstevníci, ale Meky Žbirka pro mě byla ikona,“ přiznává.
I na ni už od prvního setkání působil jako noblesní gentleman se smyslem pro humor. Spolupráce na tomto albu byla sdílením a vytvořením umění mezi dvěma rezonujícími dušemi, napsala Míla Fürstová do knižní retrospektivy Všechny mé řeky. Z profesní spolupráce se stalo přátelství. „Britský gentleman s československým srdcem,“ vystihuje Žbirku.
Hudebník Peter Lipa: Měl talent psát dobré písničky
Slovenský jazzový hudebník Peter Lipa vzpomíná na společné začátky v bratislavském klubu „Véčko“, kde hrál i náctiletý Žbirka. „Já jsem tam tehdy vystupoval se skupinou Blues Five a on zpíval s Modusem. Přišel jako mladý zázrak, uměl skvěle anglicky, tehdy jsme všichni zpívali převzatý světový repertoár, Meky byl specialista na Bee Gees,“ prozradil Lipa.
Souhlasí, že odchod Mikyho Žbirky je ztráta pro československou hudební scénu. Důraz dává na slovo „československý“, respektive „česko-slovenský“. Žbirka byl téměř celé své muzikantské působení populární v obou zemích – navíc skládal a zpíval slovensky, ale velkou část života prožil v Praze.
„Zpěváka dělají jeho písničky a Meky měl talent psát dobré písničky,“ nepochybuje. „Zpěvák je ztotožňován se svými písničkami, tak ho vnímají i ostatní. S Mekym nejsou spojené žádné skandály, on všechno v tichosti ustál a zůstal zodpovědným, poctivým muzikantem, dokázal unést sólovou dráhu.“
Hudebník Ján Lehotský: Ochod z Modusu jsem Mekymu nezazlíval
„Mekyho jsem měl velmi rád pro jeho samozřejmou poctivost,“ říká slovenský zpěvák a skladatel Ján Lehotský. Na začátku sedmdesátých let se přidal ke kapele Modus, kterou Žbirka spoluzaložil – později z ní odešel, zase se do ní vrátil, a nakonec definitivně odešel a směřoval k sólové dráze. Kromě Lehotského se v Modusu sešel i s Marikou Gombitovou. S písní Úsmev vyhráli v tomto složení v roce 1977 Bratislavskou lyru.
Odchody z Modusu Lehotský podle svých slov Žbirkovi nezazlíval. „Chtěl dělat muziku, která měla být trošku tvrdší a já jsem neměl repertoár až tak bigbeatový, takže jsem v podstatě musel tiše souhlasit,“ uvedl. Přiznal, že ze Žbirkovy tvorby má nejraději píseň, která vůbec tvrdá není – Baladu o polných vtákoch. „Jsem rád, že jsme se jeden od druhého učili. Asi se setkáme nahoře,“ doufá Lehotský.
Klavíristka Ráchel Skleničková: Naučila jsem se od něj pokoře
Nevidomá zpěvačka a klavíristka Ráchel Skleničková se jako posluchačka neseznámila s Miroslavem Žbirkou přes některý z jeho hitů. „Moje první setkání s jeho hudbou byly dětské písničky v angličtině, když mi bylo asi osm. Bylo pro mě překvapení, když jsem zjistila, že těžiště jeho tvorbu je úplně jinde,“ vzpomíná.
O pár let později se s Mirem Žbirkou, už osobně, potkala na charitativním koncertě Světlo pro světlušku. On pak za ní přišel, že jim napsal společný duet. Natočili písničku Čistý svet. „Naučila jsem se od něj pokoře. I slavný člověk může být neskutečně pokorný, nevyskakovat si, ano, znám svoji cenu, vím, kolik toho umím, ale ani víc, ani míň. Čišela z něho pokora a uznání. Jsem ráda, že na něj můžu mít takovouto vzpomínku,“ uzavírá.