Praha – Jak se krajanům žije v zahraničí? Přesně na tuhle otázku odpovídá vycházející publikace Češi a Slováci v Chile ve 20. století autorů Jiřího Jiránka a Iva Bartečka. Zdokumentovali příběhy i vzpomínky lidí, kteří se načas nebo natrvalo usídlili za hranicemi rodné vlasti, konkrétně v zemi za majestátními Andami.
Pohostinnost, spontánnost a vstřícnost – na těchto charakteristických rysech obyvatel Jižní Ameriky se shoduje většina zpovídaných. Kniha mapuje příběhy zhruba stovky těch, kteří do daleké země odešli za lepším nebo zkrátka odlišným životem.
Jeden z dvojice autorů, Jiří Jiránek, působil svého času jako velvyslanec v Chile, takže má bohaté zkušenosti v asimilaci s tamními zvyklostmi. „Já jsem se s krajany stýkal, byl jsem tam čtyři a půl roku. Oni mi toho hodně pověděli. Jak o sobě, tak o dalších, i o těch kteří již zemřeli nebo přešli do USA,“ vzpomíná.
V současnosti žije v Chile kolem dvou set Čechů. Nejvíc bychom jich přirozeně našli v hlavním městě, kde funguje dokonce krajanské sdružení Česko-chilský kroužek. Jeho aktivita je pestrá: od oslav svatého Václava přes folklorní tance nebo prezentaci České republiky na festivalech.
„Pro Chilany jsou naše lidové tance exotické,“ vysvětluje Diana Minaříková, která tamní obyvatele seznamuje s kulturou slovanských přistěhovalců.
Češi, kteří v zemi žili, si samozřejmě všímají i negativ - například velkých třídních rozdílů. „Celé město je rozdělené do určitých sfér, kde bydlí chudší, kde bydlí středně bohatí a více bohatí. Ti lidé se spolu moc nestýkají, tak to pro mě byl trochu šok,“ přibližuje studentka Zuzana Veselá.
